PSH Nekonečný příběh

Jak jste reagovali na nabídku, že o vás vznikne celovečerní dokument? Proč jste kývli zrovna tomuto tvůrčímu týmu?

Orion: Nedostáváme takový nabídky každej den a ještě k tomu od kamarádů, jako jsou Štěpán FOK Vodrážka a Petr Cífka. Je jasný, že taková šance už třeba přijít nemusí, tak jsme na to zkrátka kejvli.
518: Nechtěli jsme, aby o nás vznikl takovej ten klasickej rap dokument, kde vysvětluješ, co všechno jsi dokázal, co sis za to koupil, a že větší legenda, než jsi ty, vlastně široko daleko neni. Tahle parta filmařů je záruka, že nepůjde o první plán, a proto jsme tu nabídku začali brát vážně.

Film zřejmě překvapí nejen vaše fanynky a fanoušky otevřeností, s níž v dokumentu všichni vystupujete. Vedla k tomuto výsledku nějaká cesta, bylo to zřejmé od začátku nebo jste k tomu dospěli v průběhu natáčení?

518: Nikdy jsme se nepřetvařovali, naše texty obsahujou reálný zážitky a postoje, případně nějaký ujetý představy. Vykecali jsme na sebe vždycky všechno, a to i ty temný a nekorektní aspekty našich životů. V dokumentu tomu nakonec není jinak.
Orion: Myslím, že je dost málo lidí, kterejm bysme se svěřili a věřili. Vždycky je to něco za něco a my jsme si nechtěli na nic hrát. Zbytek odpovědnosti a kreativity leží na straně filmařů. Nás všichni už znaj. Já jsem měl jedinou podmínku a to, aby se vědělo, že jsem miliardář.

Jaké pro vás osobně bylo vrátit se zpátky v čase do historie PSH? Došli jste k nějakým zásadním momentům? Co to přineslo vám a kapele PSH?

Orion: Cestování v čase je skvělá věc. Je super se zasmát tomu, jaký jsme byli ucha, nebo se poplácat po zádech a říct si, že naše tvorba byla a je dobrá. Nejzásadnější moment ale je, že taková věc nějak překvapivě utužila naše kamarádství.
518: Je to tak. Vlastně od tvůrců dokumentu i očekáváš, že se na tu tvojí kapelu podívají z odstupu, nezatíženě, asi i kriticky. Klukům z toho všeho blázince, co jsme prožili, vylezl jeden hlavní motiv, a to je naše přátelství. A je pravda, že o tom co máme my, si může většina ostatních kapel nechat jenom zdát. I my prožíváme samozřejmě období, kdy je dusno, hádáme se, navzájem se sereme, ale nad tím vším je základní fakt, že se máme rádi a jeden druhýho respektujeme.

Přijde vám výstižný název filmu – PSH Nekonečný příběh? Jak si ho vysvětlujete?

518: Je to tak trochu vtip, odkaz na film z dětství.
Orion: Nic lepšího nás nenapadlo a PSH vs. Predátor nám filmaři neschválili.

Byl pro vás okamžik natáčení a vznik filmu nějaký milníkem? Chcete někomu poděkovat nebo říct ještě něco, co se do filmu ještě nevešlo?

Orion: Tak určitě. Rodinám, rodičům a všem, co do toho šli, vymysleli to, připravili, natáčeli, stříhali, zvučili, zrežírovali a naháněli nás, archívy poskytli, všem, co v nás věří, co nám fandí a chodí na naše koncerty.

Nyní má film o vás světovou premiéru na MFF Karlovy Vary, na podzim vstoupí do speciální distribuce. Plánujete k uvedení filmu další aktivity, vznikne klip?

Orion: Klip k filmu je takovej mladší bráška, kterej chce, aby se o něm vědělo. Možná těch sourozenců bude víc. Každopádně chystáme novej singl. Rádi bychom někde náš film podpořili i koncertama, respektive malou tour po kinech a klubech.
518: Je pravda, že cítíme znovu nějakou chuť dělat nový věci. Tak to u PSH bylo vždycky, nikdy jsme tvorbu netlačili na sílu, čekali jsme, až přijde přirozená chuť natáčet novou muziku.

Co PSH čeká v létě a následujících měsících?
Orion: Léto je nabitý festivalama, který pár let nebyly a my se těšíme, že si zase užijeme shows
venku. Už nám to dost chybělo.

Jaká byla vaše osobní cesta ke kapele PSH? Co bylo zlomovým okamžikem, kdy jste se rozhodli natočit o nich film? A jak jste se dali dohromady jako autoři dokumentu vy dva?

Petrova cesta začala v Brně u novinového stánku, kde si koupil legendární číslo časopisu Rock & Pop, v němž měla první česká rapová deska Repertoár deset hvězdiček. Tehdy poslouchal jen rock a moc to nechápal, ale o to silněji mu PSH najeli po přesunu do Prahy a v éře po releasu singlu Můj rap, můj svět. Kluky později zpovídal v rámci dvou rozhovorů, když se rozhodl dělat dokument, první volba padla právě na Penery, došlo ke spojení s producentem Vratislavem Šlajerem a režisérem Štěpánem.

Štěpánova cesta k PSH začala na gymplu, kdy na kompilaci Ultramix slyšel skladbu Tréning, následně vyšel Repertoár a od té doby s kapelou žije. A to i pracovně. Dělal klipy pro Vladimira 518 a točil také jeden z dílů dokumentárních Kmenů.

Byla hned první reakce kapely na natáčení za všechny tři jednoznačné ano? Pomohlo, že Štěpán dělal jejich klipy a točil i dokumentární seriál Kmeny o městských subkulturách?

Od začátku jsme věděli, že nechceme dělat klasický oslavný pomník. O Penerech toho bylo řečeno a napsáno opravdu hodně, nám šlo o něco jiného. Ukázat příběh kapely jako příběh tří kluků – kamarádů, které spojily společný zájmy. Za ta léta si prožili vše, co ke slávě patří, jsou pořád spolu a to je ta největší hodnota. Chtěli jsme ukázat nejenom vrcholy, ale i pády, protože až přiznáním slabin se ze superhrdinů stávají lidi, s nimiž se můžeme všichni ztotožnit. Batman by nebyl Batmanem bez svých nedokonalostí a pochybností, stejně tak by PSH nebyli PSH bez svých odvrácených stránek.

Jak dlouhá doba nakonec uběhla od nápadu do premiéry?
Během jedné nebo dvou schůzek jsme klukům vysvětlili náš záměr. Vzali si nějaký čas na rozmyšlenou, pak řekli ano. Určitě pomohlo, že se s nimi známe, Štěpán s nimi v minulosti spolupracoval, respektive vybudovaná důvěra. Rok jsme s kapelou scházeli a vznikal scénář, následovalo půlroční natáčení, půlroční střih a dokončovací práce.

Jak dokument vznikal? Působí téměř autenticky, do jaké míry je stylizovaný? Jak moc jste pracovali s archivy?

Film PSH Nekonečný příběh je stylizovaný dokument. Nejde tak o klasický observační dokument, v rámci kterého bychom kluky sledovali několik let. Měli jsme vybrané situace, do kterých jsme je zasadili a točili. Díky tomu se nám podařilo dotknout se i témat, která by se jinak zachycovala jen těžko. S archivy jsme pracovali hodně – měli jsme tuny soukromých materiálů, jak ze starých VHS, tak i soukromá videa od kluků z mobilů.

Do jaké míry do natáčení a výsledné podoby filmu zasahovali kluci z PSH?

Míra otevřenosti toho, kam nás kluci pustili, je fakt obdivuhodná. Zároveň je skvělé, že od chvíle, kdy kluci řekli ano, šli do dokumentu opravdu naplno a upřímně. Nechali nám naprosto volnou ruku při psaní scénáře i během střihu. Taková míra autenticity je naprosto jedinečná, jen díky tomu je ten film takový, jaký je. Netřeba zapírat, že v pár momentech téhle své otevřenosti kluci trochu litovali, ale naštěstí se rozhodli takhle tvrdý a svým způsobem radikální tvar respektovat.

Film rozhodně překvapuje otevřeností a upřímnými výroky jednotlivých členů kapely. Nebyl to i určitý risk, protože právě i velká míra autenticity je ve výsledku velkou předností vašeho dokumentu?

Film měl být paradoxně původně ještě stylizovanější, měl být sérií stand-upů kapely. Ale po prvních natáčecích dnech jsme zjistili, že nejlépe funguje právě v této autentické podobě. Díky podzimní vlně covidu jsme získali čas se zavřít do střižny, sestříhat a zhodnotit materiál a na základě toho upravit scénář a dotáčet už s vědomím nového směru. To nám hodně pomohlo k výslednému tvaru. Několik původních stand-up momentů ve filmu ale pořád uvidíte, nebo jejich základy – nabouráváme tím klasické pojetí dokumentu, protože míra stylizace je vlastně i v těch nejupřímnějších pasážích nadstandardní. Je to real i fake zároveň. Jako ostatně každý dokument. Nyní má PSH Nekonečný příběh světovou premiéru na MFF KV, na podzim vstoupí do speciální distribuce. Chystáte nějaké akce spojené s kapelou, vzniká například klip? Vzniká song Nekonečný příběh, ke kterému by měl v létě vzniknout klip. Na podzim by se mělo jet turné film s koncertem PSH po vybraných českých městech. Jelikož PSH jsou koncertní kapela, bude tenhle dvojprogram určitě skvělý zážitek. Věříme, že po filmu si lidé užijí show PSH ještě úplně jinak.

Co pro vás osobně tento film znamená a proč jste ho pojmenovali PSH Nekonečný příběh?

Nekonečný příběh je o kamarádství. Každý den začíná nanovo a nikdy nekončí. Neustále přicházejí vzestupy, pády, chvíle lásky i nenávisti. A všichni doufáme, že naše přátelství takhle pojede dál, až do nekonečna. Protože kamarádství nekončí ani smrtí.