Víkend z 24.8. – 26.8. byl snad nejvíce nabitý programem za celé léto. Byl tu tradiční Rock For Church(ill), nová zastávka naší redakce na německém Chimsee reggae festival, na jehož report se velice těším, a také se konal slovenský reggae festival Uprising, na který jsem se jel podívat já. Počasí se letos vydařilo a tak si každý mohl festival naplno užít. Areál a zázemí festivalu je asi z nejlepší, které jsem měl možnost vidět. Zlaté Piesky na kraji Bratislavy jsou zkrátka ideální. Stanování kousek od pláže i areálu, krásné koupání, velké Tesco co by kamenem dohodil a k tomu pěkně členitý a letos rozšířený areál festivalu. Fotoreport si můžete prohlédnout na stránkách onelove.cz
Díky dostatečné rezervě proběhla cesta hladce a okolo páté odpolední jsme měli postaveno, nakoupeno a čekali jsme na vstup. Fronta u hlavního vstupu byla vlastně jedinou, kterou jsme museli za festival absolvovat. Po načtení vstupenky turniketem a získání pásky se již chodilo do areálu bez čekání. Dokonce i ochranka byla mírná a neprohledávala každého příchozího, jak tomu bývá většinou a tak také přispěla k plynulosti provozu. Areál byl prostorný a členitý, stage byly čtyři – Hlavní stage – na stejném místě jako loni vybavená dvěma obrazovkami po stranách a osmi menšími na efekty, Dancehall stage – byl velký stan v rohu areálu, který ale někdy svou kapacitou nedostačoval, Mungo’s HiFi dub station – stálice známá i z našich zaniknuvších festivalů – jistota dobré muziky a dostatek prostoru, dub stage byla totiž otevřená jak různým žánrům (zaznělo tu od dubu, přes reggae, dancehall, jungle, dnb až k dubstepu) tak i otevřeným prostorem. Mungo’s HiFi byla nestabilněji navštěvovaná stage na festivalu. Pro lokální kapely a komunitní umělce zde byla Cirkus Arena umístěná v menším šapitó zde byla také pestřejší kombinace žánrů. Jako třešnička na dortu sloužila Cinema & The Reggae Exhibition, kde se návštěvníci mohli poučit o Jamajské a Rastafariánské historii, koupit si plakáty, CD a vinyly, podívat se na filmy nebo se zúčastnit diskuse.
První den byl ve znamení poznávání areálu a strategického odpočinku a přípravy na nabitý večerní program. V průběhu koncertu slovenské kapely Polemic, která na festivalu vystoupila poprvé, ještě většina lidí posedávala a poslouchala. Polemici svým mixem ska, reggae a rocksteady rozskákali své skalní fanoušky a příjemě naladili všechny ostatní. Po Polemicích se na pódiu připravila nadějná mladá Jamaská kapela Raging Fyah, krásné, pomalé, houpavé reggae s naprosto čistým zpěvem, to byli Raging Fyah. Masiv si získali například písněmi Judgement Day, Far Away, Sunshine. Další vystoupení v pořadí patřilo Jamajské Etaně, která je jen o něco málo služebně starší než Raging Fyah, které se neslo na podobné roots úrovni, obohacené o trochu soulu a akustického folku. Slyšeli jsme hity jako Jah Chariot, I Am Not Afraid, Wrong Address nebo Roots. Po krátkém odskočení na dubovou stage, kde hráli Longfingah & Rubadubstar, jsem se vrátil chvíli po začátku vystoupení Maxe Romea. Tento jamajský veterán, který v minulosti dvakrát vystoupil v ČR, si s lehkostí sobě vlastní podmanil i slovenský masiv. V minulosti dokonce spolupracoval s dalším vystupujícím – Lee ‚Scratch‘ Perrym. Největší překvapení si ale přivezl ssebou, více jak na polovinu vystoupení si na pódium vzal své dva nejmladší velmi talentované syny, dvojice si říká Rominal a zahrála nám Murder, Baby girl, Ur dream boy. Dle Maxovo vlastních slov převezmou štafetu po něm. Maxův největší hit I Chase The Devil si zazpívali v duetu s ním. Dále zazněly písně Melt Away, Three Blind Mice. Výše zmíněný Lee ‚Scratch‘ Perry vystupoval po Maxovi, se prosadil svojí inovativní produkcí a excentrický vzhledem. S tím dorazil i na Uprising, čepice, na které měl přilepené desky, cd a hromadu všemožných rasta symbolů, stejným způsobem byl zpracován i zbytek jeho oblečení. Jeho vystoupení bylo ve plné dobré nálady, střídal roots a dubové pecky. Po skončení o půlnoci začínal na Dancehall stagi svoje vystoupení Deadly Hunta, který je u nás oblíbený a vystupuje u nás často, zahrál svoje reggae i jungle hitovky jako Its a Phenomenon, Ganjaman, Talk Out Loud. Na hlavní stagi mezitím odstartovali vystoupení Asian Dub Foundation, jejichž koncert byl příjemným krátkým odklonem od většiny vystupujících. Od doby, kdy jsem je viděl naposledy hodně svých známých písní pozměnili a posunuli je více do jungle/dnb polohy. Zazněly hity Flyover, Naxalite, Culture Move. Tím měl program hlavní stage pro páteční večer skončit, v průběhu festivalu ale na ní přesunuli kapelu Zion Train. Já jsem se ale pak již zdržoval na Mungo’s HiFi stagi, kde hráli Top Cat a Tennor Fly svůj raggajunglový setík, pecky byly dobré, ale zpěváci příliš často ‚rewindovali‘ a tak dojem byl místy až nudný, kdy člověk poslouchá více jak minutový rozjezd a po 10ti vteřinách rozjetého songu ‚rewind‘ a znovu minuta rozjezdu, jednou za čas to samozřejmě nevadí, tohle ale udělali třeba na u tří písní za sebou. Po nich až do skončení programu prvního dne hráli Mungo’s HiFi a více jak do páté ranní měli před stagí plno.
Druhý den nás čekala další nálož vedra, slunce, jedné lásky, pohody a reggae. Dopoledne ve znamení spánku, koupání a nákupů. Už v 14:30 vylákala kapela Švihadlo na slunce před hlavní stage překvapivé množství fanoušků. Švihadlo zahrálo své nejznámější písně, Na Jamajce Půl Srdce Mám, Jamajka Rum atd., některé předělané do nového dubového zvuku. Po nich hráli Irie FM, kteří měli menší masiv než Švihadlo. Na Dancehall stagi hráli Wicked Sound a na Mungo’s Naty Youth Sound zahráli perfektní dnb set. Hlavní stage pak dále hostila Prago Union se slovenskými rapery Vec a Moja Reč, ti mě však příliš nezaujali a tak jsem se vrátil, až když dorazil Kato a poslechl si napřílad Procházku Parkem nebo Myšlenkovej Pochod. Hip hopová jízda pokračovala i dalším koncertem, kdy vystoupili američtí Delinquent Habits. Hlavní hvězdou sobotního večera byl bezesporu Tarrus Riley se kterým přijel saxofonista Dean Fraser. O úvod se postaral Dean Fraser s kapelou, kdy jeho těžko uvěřitelné umění hry na saxofon všechny uchvátilo. Tarrus pak po třech písních začal zpoza pódia. Tarrus to rozjel ve velkém, chodil ze strany na stranu a dokonce jednou šel až k divákům vedle pochopitelně poněkud zmateného kameramana. Fraserův saxofon krásně doplňoval vystoupení a opakovací souboj pro pobavení byl humorným vyvrcholením. Tarrus zahrál například, Superman, She Is Royal, Protect The People, Good Girl Gone Bad nebo Love’s Contagious. Druhým hřebem věčera bylo následující vystoupení Antonyho B. Ten rozjel koncert přesně ve stylu jak si ho pamatuji z Mighty Sounds – doslova neustále běhal po pódiu a to včetně jeho běhu na místě, řekl bych, že nějaký ten kilometr na pódiu naběhal :-). Vystoupení mělo obrovský úspěch, dlouhé aplausy a křik po každé písni. Jeho vystoupení by dodalo enerigii snad i mrtvému, zahrál třeba World Of Reggae Music, Time To Have Fun, Police, Waterpumpee. Jako poslední zahráli na hlavní stagi francouzští Irie Revoltés, kteří svým vystoupením místy tak trochu posunutým k jungle stylu vytáhli z masivu zbytky energie. Nesměly chybět hity jako O Solei, Rebelles, Travailler nebo závěrečné Merci. Ze zbytku programu ještě stojí za zmínku Ras Zachari, který vystoupil na Mungo’s HiFi a zahrál Jah Rule, Herbsman, Roll Up A Next Spliff. Párty pokračovala asi do 5:45, kdy pořadatelé areál vyklidili a tím skončil letošní 5. ročník festivalu Uprising.
Letošní program byl opravu velmi bohatý a věřím, že si ho všichni užili aspoň tak jako já. Atmosféra byla neopakovatelná, vzduchem vlály vlajky, létaly balóny a nafouknuté kondomy, všichni se bavili, tančili, křičeli a tleskali. Jaký lepší poslední víkend srpna jsme si mohli přát? 🙂
Comment here