19. – 21. Července proběl na letišti Čápův Dvůr u Tábora již tradiční festival Mighty Sounds letos již po deváté. Festival sliboval mnoho hodně zajímavých kapel různých žánrů, rozložených od punku, punk-rocku, přez ska, rocksteady a reggae, až k HC a elektronické hudbě drum’n’bass, house a mnoho dalších žánrů a jejich kombinací. Každý si zkrátka přišel na své na 8 oficiálních a minimálně dvou neoficiálních stagích.
Areál festivalu byl letos moderněji zařízen a to včetně vylepšené VIP zóny, kde byl k dispozici bar, catering, vnitřní i venkovní sezení, kde se se stěstím dali potkat i různí interpreti. V samotném areálu bylo snad ještě více krámků a mnoho různých stánků s jídlem, namátkově balkánské speciality, langoše nebo samozřejmě již klasičtí inspiral se svými burgry. Co se další nehudební zábavy týkalo, také bylo z čeho vybírat. V Monster zóně nacházející se U rampa, skimboarding, ping-pong, nohejbal, fotbal, stolní fotbal a dokonce skoky až z 10-ti metrové výšky do nafouklé „duchny“ v kuřácké zóně. Zkusit si skočit ale mohli pouze ti, kteří si koupili dvě krabičky cigaret. Telefon jste si mohli dobít už klasicky ze sluneční energie v Greenpeace stánku. K tomu všemu samozřejmě spousta oblečení, včetně mighty merchandise, které bylo letos obvzláště povedené. V areálu bylo zkrátka co dělat, stejně tak ale stanové městečko žilo vlastním životem a překračování stanových provázkových nástrah bylo denním chlebem festivalových návštěvníků. Novinkou na letošním Mighty byly také zálohované kelímky, za 50 korun jste dostali kelímek a žeton se kterými se při navrácení obojího vracely peníze. Vadu na kráse to mělo snad jen jednu, ale za to celkem nepříjemnou. Kelímky totiž neměly takové to poutko na pásek, aby se dal prázdný kelímek lépe přenášet a nemusel se stále hlídat. Na druhou stranu toto opatření opravdu dobře snížilo znečištění areálu.
Po stránce hudební organizace bylo vše zvládnuto na výbornou, všechny kapely odehrály víceméně včas a jedinou změnou byl koncert The Offenders, kteří zřejmě nedorazili a na jejich místě zahráli Queens of Everything. Ale vezměme to popořadě. Zahájení festivalu bylo v rukou známých českých kapel, namátkově Discoballs, Green Smatroll nebo Sto Zvířat. Tyto koncerty však naše redakce nestihla kvůli zácpám na cestě do Tábora a proto pokračujeme na The Tousters, kteří nám zahráli ke stavění stanu. Díky skvělému zvuku stage Jana Husa jsme si mohli energické ska v jejich podání vychutnat a navíc se také snadněji do rytmu rozbíjel tábor v Táboře.
Prvním koncertem, kterého jsme se zúčastnili, byli New York Ska Jazz Ensemble feat Mr. T-Bone. Jejich koncert byl zážitkem pro labužníky, energické ska s dokonalými jazzovými dechy a luxusními sóly jednotlivých hudebníků, to si zkrátka nejde nezamilovat. Na stagi Jana Husa byli na řadě The Subways se svým živým Garage Punkem, kteří také zaručeně rozpálili již tak na letištní placce se smažící posluchače. K tomu sami ještě řádili na pódiu, běhali skákali a zkrátka pařili společně se všemi. Po pár písních jsem se ale již přesunul do Greenpeace Radio 1 Stage, kde již hrál Randy Valentine se svojí show plnou sladkých love songů. Randy se svým lyrickým hlasem dokázal celý stan zaplnit a také rozezpívat a s FMP v zádech jeho vystoupení rychle utelko. Na stejném místě hned po Randym nastoupil zpěvák z Keni žijící v Praze, Fireson Bantu. Původně měl hrát Dark Angel, ten se ale zřejmě nedostavil a tak Fireson zaskočil. O jeho show jsme již několikrát psali a mohu jen potvrdit, že má stále stejně vysokou možná i vyšší úroveň a několik nových písní. Pak už ale byl čas přesouvat se ke stagi Jana Husa, kde krátce po půlnoci začal svůj koncert Macka B. Tento reggae velikán ze Spojeného Království je u nás velmi známý a také přilákal jeden z největších davů prvního dne. Na druhou stranu je také známý tím, že jeho úvody písní jsou téměř vždy slovo od slova stejné, tentokrát ale přivezl spoustu nových písní z jeho posledního alba a některé ještě novější. Díky tomu byla jeho show velmi příjemným mixem starých a nových písní a například písní Reggae Daddy rozpoutal junglové peklo v kotli. Konec prvního dne zakončili tradiční Fast Food Orchestra s Dr. Karym a většina hudbní produkce se přesunula k Djům, mezi kterými první večer vládl drum’n’bass v podání Djs Philip TBC, Pixie a Eska se Stanthou.
Po prvním dnu pro mě především ve znamení reggae přišel den druhý, tentokrát převážně do ska a rocksteady. Zahájení bylo na koncertu The Chancers, kteří jak je jejich dobrým zvykem rozjeli svou show a pomalu rozhýbali ztuhlé svaly ze spaní ve stanu. Na stagi Jana Žižky se ale pak vyřádili všichni, kdo měli zájem, zahráli tu Jaya The Cat – holandsko-americká kapela. Hráli opravdu zajímavé a vynalézavé kombinace reggae, ska a punku. Společně s jejich showmensvím a opravdu skvělým uměním hry na kytaru si určitě získali nejednoho fanouška. Pak již byla řada na známé kapele United Flavour, která na Mighty vystoupila po dvou letech, po těhotenství zpěvačky Carmen. Zahráli mix písní z obou svých alb a nějaká ta nová písnička také byla ke slyšení. Navíc si ke svému vlastnímu perfetknímu vystoupení přizvali zpěváka Uceeho, který zazpíval dvě své písně a jednu společně s kapelou a byl příjemným oživením jejich koncertu. Dalším velmi zajímavou kapelou byli Stranger Cole and The Steadytones, hrající původní nefalšované rocksteady – žánr, přes který se ze ska stalo reggae. Tato německo-jamajská spolupráce mě velmi potěšila, protože v takovéhle formě se rocksteady slyší už jen málokdy. Jejich vystoupení bylo příjemnou relaxací před dalším vystoupením, tentokrát u Žižky, kde vystoupili Juantxo Skalari & La Rude Band. JSK byli zase rychlejší a hráli velmi podobné energické ska, známé od Ska-P, které mě ale místy bavilo více než proslavená kapela Ska-P. Krátce před půlnocí ještě vystoupil v Radio 1 Greenpeace stagi Dr. Ring Ding. Po velké únavě z prvního a druhého dne jsem ale šel spát a další kapely již neslyšel.
Třetí den se chystalo na návštěvníky hodně lákadel, z nichž ty největší jsme museli vynechat, z důvodu pracovního pondělí, avšak report z koncertu Ky-Maniho Marleyho si můžete přečíst, protože tento rok vystoupil v pražském Lucerna Music Baru. Druhé velké lákadlo a to Suicidal Tendencies bohužel také nemáme.
Co jsme ale stihli byla například velice příjemně překvapivá česká kapela Confessions Roots o které jsem dříve sice neslyšel ale některé jejich členy jsem již dříve viděl v jiných kapelách. Bylo i vidět, že Mighty people umí kvalitu ocenit a i když hráli jako první v 13:40 nastřádal se jim tam slušný dav. Ještě jednou kapelou, která se bohužel nedostavila byli italští The Offenders, které zaskočili skvělí a energičtí Queens of Everything, kteří hráli v sobotu po půlnoci na stagi Jana Roháče. Vrcholem zkráceného třetího dne byl koncert kapely Vavamuffin, kterou jsem chtěl v ČR slyšet už dlouhou dobu a až letos se podařilo někomu je pozvat. Ohledně Vavamuffinů mám i malou kritiku na stranu pořadatelů – v tištěném programu spletli národnost kapely za slovenskou, když jsou to samozřejmě poláci. Jejich vystoupení mělo přesně tu energii, kterou jsem od nich čekal a výborná varibilita vznikající z kombinace tří zpěváků s odlišnými hlasy zkrátka nenechala nikoho klidným.
Letošní Mighty Sounds byl opět mighty jak se patří, zase o velký kus vepředu oproti předchozím ročníkům a těch malých chybek se pořadatelé uřčitě poučí a příští, jubilejní 10 ročník, bude zase o kousek lepší.
Comment here