Jak se říká všechno krásný jednou končí, a ať už se nám/vám to líbí nebo ne, i něco tak báječného jako Sziget festival má den, kdy prostě je konec. Je to sice největší událost už tak nabušeného týdne, ale teprve až po závěrečné párty si uvědomíte, že nastává zlý návrat do reality, návrat k pracovním povinnostem a nebo do školy, návrat do vlastní země nezemě, u nás možno mluvit i o návratu do Kocourkova.
Ninoo nasbíral všechny razítka a konečně tak je oficiálně Szigetovským imigrantem. Já sem si splnila svůj malý sen, vidět Andrého – asi známější polovičku amerických OutKast. Malým překvapením pro mě byli Triggerfinger z Belgie, hlasově nic extra, hudebně žádná novinka, ale pan zpěvák Ruben Block, měl takové charizma, že jsem se nemohla koukat jinam. Tím pádem pro mě bylo focení dost náročné. ( Dámy, povím vám… WOW, prošedlý chlapík s černýma očima a sexy vráskou na čele.) Po nich přiskotačili The Kooks, v nichž jsme tak maličko viděli mladýho „vykřičníka“, jak my říkáme chkchkchk alias !!!, které jsme mohli vidět loni. Podobnost vzhledová, lehce i podobnost v muzice. Holt britové jsou trochu pošahaní.
V A38 stanu vystoupili NOFX, La Roux a nebo slavní Dark Side.
End show hudebně doprovázel Calvin Harris. Mnoho z vás to neuslyší rádo, ale prapodivně poskládaná nehudba působila silně diskofilně a s každým zaduněním bassů jsem měla pocit, že můj mozek přichází o velmi vysoký počet nemálo důležitých mozkových buněk. Prostě tomuto žánru nepřijdu na chuť nikdy. Nemám nic proti kvalitní elektronické hudbě, ale tohle mělo k mnou požadované minimální kvalitní muzice sakra daleko.
Nejlepší týden léta je za námi. Bohužel je konec, ale můžeme se těšit na příští rok. Snad se tam nás čecháčků potká ještě větší počet než letos. 🙂
FOTOREPORT:
Comment here