Do kin vstupuje romance Jana Foukala Marťanské lodě s Eliškou Křenkovou a Martinem Kyšperským

Eliška a Martin, hlavní hrdinové filmu Marťanské lodě, se poprvé setkávají na narozeninové party ve vybydlených prostorách brněnského nádraží. Mladá psycholožka hudebníka pozve na přednášku, kterou pořádá. Na Martina zapůsobí. On kolem ní krouží, ona ho loví. Vyrazí spolu do plaveckého bazénu, na výlet za město a setkávají se i v Norsku. Po návratů domů zjišťují, že bez sebe nemůžou být. Je to jak z hollywoodské romance, jen v kulisách Brna. Z hlavy už ji nikdy nedostane…

Na hudbě k filmu se podílela řada zkušených hudebníků a spolupracoval na jak režisér Foukal, tak Martin Kyšperský. Hudebním skladatelem byl Albert Romanutti z kapely Bert and Friends. Práce na hudbě k filmu a filmovém soundtracku by se dle slov režiséra Foukala dala nazvat „hudebním lahůdkářstvím“. Filmovou hudbu nahrával orchestr Berg, dirigoval Romanutti, ve filmové kapele Mulet hrají vedle Kyšperského Jirka Konvalinka a Cyril Kaplan ze skupin Vložte kočku nebo Mutanti hledají východisko. Tvůrci tak obsáhli tomto ohledu široké spektrum a hudební koncepce se stala zásadní součástí filmového vypravování. Hudba také zní ve všech podstatných scénách, ve které jsou hlavní hrdinové filmu. Hudba zní i v momentě, když se Eliška a Martin setkávají. „Eliška cítí, že Martin hudbou otevírá své nitro. Je na to naladěná, rozumí tomu a ty tóny pomáhají navázat jejich citový vztah. Navíc je to psycholožka, která přesně ví, že je třeba lidskou osobnost roztřídit do určitých šuplíků a že jsou i šuplíky, do kterých člověk nevidí. A hudba působí přesně na podvědomí, kterému nerozumíte, stejně jako láska,“ říká Martin Kyšperský. Soundtrack k filmu je dostupný na Spotify.

Režisér Foukal divákům předkládá příběh osudového setkání hudebníka a psycholožky a vypráví o tom, jaké to je, když se stane něco „velkého“. „Je to film o hledání lásky. Ten žánr romance je pro mě určitým vodítkem a nikoli dogma. Klidně bych mohl říct, že je to báseň nebo filmová píseň… Rozhodně si však nepředstavujte romantickou komedii, která se v české kinematografii s oblibou nosí. V případě Marťanských lodí jde o křehký pohled na mezilidský vztah, který má v sobě, doufám, i nadhled,“ říká režisér Jan Foukal. 

Inspirací pro vznik tohoto filmu se stala kniha básní Marťanské lodě Aleny Černé a Martina E. Kyšperského. Sbírka básní zaujala producenty Silvii Michajlovou a Ondřeje Zimu ze společnosti Film Kolektiv natolik, že nechali podle námětu Martina Kyšperského vzniknout stejnojmennému scénáři k celovečernímu filmu. Kyšperský souhlasil a sepsal pro ně své vzpomínky. Scénář Marťanských lodí napsal Zdeněk Jecelín, spolupracoval na něm i režisér Jan Foukal. Kameramanem je Jan Šuster, architektem Ondřej Lipenský a kostýmním výtvarníkem Ivan Stekla.

Na hlavní mužskou roli byl sice vypsán casting, rozhodla ale muzikantská autenticita. Navíc Martin Kyšperský měl už předchozí zkušenosti z několika epizodních rolí v českých seriálech a filmech. „Martin je skutečně klíčovou postavou filmu. Stojí na počátku námětu, situaci si prožil, podílel se na filmu i scenáristicky, herecky a pochopitelně hudebně. Osobně si už nedokážu představit oddělení písničkáře – autora s filmovou postavou, kterou zobrazujeme. Sevření písně a jejího autora je pro mě zásadní. Jsem za tu volbu moc rád a věřím, že to filmu vdechlo speciálního autentického ducha,“ říká režisér Jan Foukal. A jeho slova potvrzuje i Martin Kyšperský, pro něhož je uvěřitelnost hudebního projevu také zásadní. „Když se ten film formoval a bylo zjevné, že v něm budou hrát důležitou roli písničky a že tam bude postava zpěváka a kytaristy, zrovna jsem se jednou večer díval na jeden hudební film. Hrál v něm herec, který kytaru držel tak nešikovným způsobem, že jsem si říkal, že by to nebylo ono. Měl jsem to pořád vzadu v hlavě a říkal jsem si, že když nic jiného, tak tohle zmáknu,“ říká s úsměvem Kyšperský. Mezi oběma hlavními protagonisty na plátně vládne velmi znatelná chemie, jež podle režiséra Foukala spolu s citlivým pohledem a propracovaným vizuálním konceptem kameramana Jana Šustera vytvořila na plátně mimořádné napětí i soulad. To potvrzuje i představitelka hlavní role Eliška Křenková: „Na spolupráci s Martinem bylo hezké, že jsme na sebe přirozeně reagovali, že tam docházelo k nějaké výměně energií a že jsme si nejeli takzvaně sami pro sebe. Chtěla jsem, abychom v tom byli zkrátka spolu. Role Elišky byla velmi těžká, protože měla extrémně mnoho poloh, a bylo sympatické mít na place takového kolegu, jako je Martin, o kterého se dá opřít.“  Ve filmu dále hrají Jan Strejcovský, Anita Krausová, Agáta Kryštůfková či Pavel Zatloukal a vystupuje v něm i brněnská písničkářka Nikola Mucha.

Film Marťanské lodě se natáčel na atraktivních místech v Brně, jako jsou Městské lázně v Zábrdovicích, funkcionalistický palác Typos, nově zrekonstruovaný palác Jalta, v Kabaretu Špaček, Kabinetu múz, Bajkazylu nebo v areálu brněnské Malé Ameriky u železničního nádraží. Pro finální část natáčení filmaři ale zavítali do Norska, konkrétně na malý ostrov Stromtangen. „Na jedné straně ostrova stála dřevěná bouda s molem, kam přijížděly lodě, a na druhé straně maják a u něj domeček. Jinak nic. Ten ostrůvek byl jedno z nejhezčích míst, co jsme mohli v Norsku vidět – nikoho jsme nepotkali, byli jsme tam jen my a okolo nás moře. Fotila jsem si tam mechy, lišejníky, které tvořily krásné obrazce. Matka příroda si tam opravdu vyhrála,“ vzpomíná na romantické natáčení v Norsku Eliška Křenková. 

Producenty snímku Marťanské lodě jsou Silvie Michajlova a Ondřej Zima ze společnosti Film Kolektiv, kteří se podíleli například na filmech Kobry a užovky, Učitelka, Král Vánoc, Amundsen nebo Poslední aristokratka či na seriálech Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Trpaslík nebo Zkáza Dejvického divadla. Koproducentem filmu je norská společnost Storm Films. Film vznikl za finanční podpory Státního fondu kinematografie a Jihomoravského filmového nadačního fondu ve spolupráci s Brno Film Office.