O víkendu 26.8. – 27.8. se konal již čtvrtý ročník slovenského open-air festivalu Uprising, který i přes svou krátkou historii vyrostl do obřích rozměrů. Na Slovensku zkrátka reggae jede. A letos navíc řady festivalových účastníků rozšířilo množství Čechů, kterým letos téměř všechny letní reggae festivaly odpadly.
Páteční příjezd na festival byl pro nás, a jak jsem slyšel, i pro mnoho dalších českých návštěvníků, ve znamení dopravní zácpy, která se na 10km dálnice hned za Prahou protáhla na neuvěřitelné 3 hodiny. Kvůli této nepříjemnosti jsme nestihli vystoupení Perfecta Giddimani a dorazili až v průběhu vystoupení Lutan Fyah.
Lokalita festivalu, Zlaté Piesky v Bratislavě, je asi nejlepším místem pro festival, které jsem měl možnost navštívit. Jedná se totiž o komplexní rekreační areál s veškerým zázemím. Organizátoři celé toto zázemí využili a samozřejmě přidali, co bylo třeba. Velký areál byl rozdělen na kemp a hlavní prostor, kdy byly rozmístěny stage. Kemp se zázemím (chatky, hospody, záchody, pitná voda, sprchy) byl v místech s mnoha cestami, na kterých se ze začátku snadno ztratíte, obzvlášť když na každém místě kde to jen trochu šlo, byly postavené stany a auta. Hned vedle je pak jezero Zlaté Piesky s krásně čistou vodou, na kterém je dokonce vybudovaný vlek na lakeboarding a možnost zapůjčení šlapadel. Hlavní areál byl ve středu oblasti, veliká main stage se tyčila bokem hned naproti hlavnímu vchodu. Dancehall stage, umístěná ve velkém podlouhlém stanu, nacházející se přes celý areál naproti main stagi a mungos hi-fi stage o kousek dál využívající betonové plochy vedle beachvolleyballoveho hřiště. Nejmenší Balcan & Ska stage, kde bohužel hráli jen djs byla v budově s občerstvením na hraně areálu za main stagí. V areálu se také nacházela Monster fun zone, grafiti and streetart zone a workshop zone.
Main stage byla nejen největší, ale také nejvybavenější, kterou jsem zatím měl možnost vidět. Dva velké LED displeje vedle sebe, na kterých běžely záběry od tří kameramanů, díky tomu mohli dění na pódiu sledovat i lidé ve větší vzdálenosti. Zvuk byl perfektní, stejně tak i osvětlení.
Když jsme dorazili na místo, už byla tma a na pódiu Main stage zrovna zpíval Lutan Fyah. S rasta turbanem na hlavě běhal z jedné strany pódia na druhou a obrovský masiv rozprostírající se až za stan zvukaře s ním mával, křičel a skákal. Zahrál například When Me Rise It, Come Over Live, nebo desetiminutovou verzi písně Afica. Kvůli zpoždění programu nemohl dát přídavek. Po něm se na pódiu začala připravovat The Evolution band backující Gentlemana. I přes celkově neutrální, někdy mírně negativní názory na Gentlemana, které jsem okolo sebe slyšel druhý den, na něm bylo opravdu hodně lidí a měl velký úspěch. Měli jsme možnost slyšet jeho staré známé pecky jako Intoxication, Superior, Runaway nebo Leave Us Alone. Zahrál nám také písně z nejnovějšího alba Diversity ze kterého ale zahrál především pomalejší songy jako Regardless, I Got To Go, Distant Away. Novinkou bylo, že u několika slov, nejčastěji Slovakia, protahoval konce slov do velmi vysokých tónů. Poslední kapelou, která v pátek vystoupila na hlavním pódiu, byli Foreign Beggars, kombinující hip-hop, dubstep a jemu podobný ale rychlejší a dynamičtější grind. V půl druhé pak na Mungos Hifi stagi vystoupil Congo Natty aka Rebel MC, veterán junglu a raggajunglu, je autorem mnoha raggajunglových remixů známých reggae songů jako Police in Helicopter s Top Cat, Under Mi Sensi od Barrigntona Levyho nebo Who Dem od Capletona. Před Mungos Hifi to vřelo a prostor před stagí byl plný, hned vedle ale bylo beach volejbalové hřiště, kde bylo celkem volno a navozovalo to pocit party na pláži.
Druhý den po probuzení nic nenasvědčovalo tomu co teprve přišlo, slunce svítilo, všichni se koupali bylo teplo. Program měl začínat ve 13:00 koncertem Ska Pra Šupiny, na něj jsme bohužel nedorazili, ale podle dostupných informací, již v brzkém odpoledni organizátoři areál evakuovali, kvůli blížící se vichřici s nárazy až okolo 120km/h. Areál musel také být upraven, aby vydržel nárazy větru a předešlo se tak ohrožení na životech a škodám na technice. Z počátku byl tento krok organizátorů těžko pochopitelný, ale jednali s předstihem, aby zajistili bezpečnost všech návštěvníků. Postupem odpoledne a večera se opravdu začal zvedat silný vítr, až později s sebou přinesl bouřkové mraky, které pak rychle zakryly oblohu nad Bratislavou. Předpokládaná doba znovuotevření areálu se dále posouvala, protože silný vítr nepřestával. Nakonec areál otevřeli krátce po půlnoci a vzniklo tak 9ti hodinové zpoždění v programu, organizátoři se ale nechali slyšet, že všechny hlavní hvězdy druhého dne zahrají a bude se hrát až do rána. Tento slib se jim podařilo splnit, za cenu rozprostření interpretů z main stage na ostatní a odepsání kapely Solid Vibes s Mr. Cocomanem a Dr. Karym. Když jsem se něco po půl jedné vykopal ze stanu a dorazil do areálu, na main stagi zrovna hráli Looptroop Rockers, hip-hopová skupina měla dost diváků, já ale hip-hopu příliš neholduji, a tak jsem začal prozkoumávat, co se děje na ostatních stagích a dobře jsem udělal. Hned jak jsem dorazil na dancehall stage, okamžitě jsem poznal Generála Levyho, který rozjížděl svojí show s DJem Damalistikem v zádech. Chvíli po tom, co jsem dorazil zazněla snad nejznámější píseň – Professional Ganja Smoker. Dancehall stan byl celkem naplněný, ne však moc, zřejmě hodně lidí o této změně nevědělo. Dále zazněl napříkald song Incredible, známý především ze soundtracku filmu Ali G Indahouse. Na konci si dokonce zavolal na pódium Daddyho Freddyho, který vystupoval před ním, jehož vystoupení jsem nestihl. Společně si ale dali takovou show, na kterou nezapomenu. Daddy Freddy – nejrychlejší MC z roku 89 s Generalem Levym se střídali o jeden mikrofon a trumfovali se v rychlosti, byla to opravdu jízda. V průběhu koncertu Generala Levyho hráli na Mungos Hifi stagi Royal Hifi a Juakali svou dubovou session, bohužel jsem o tom nevěděl a tak nic neslyšel. Poté se ke mně dostala zpráva, že se na vystoupení připravuje Capleton a tak jsem se přesunul ke kamarádům u Main stage. Ano, opravdu se připravovalo vystoupení Capletona, které ale trvalo více jak hodinu, a z repráků se po celou dobu ozvývalo jen microfone check, one two three. Když se ale po hodině konečně začalo, stálo to za to. Capleton naběhl na pódium plný energie, jako by vůbec nebylo okolo třetí ranní a začal nás zásobovat svou pozitivní hudbou. Největší massiv druhého dne mohl slyšet všechny jeho zásadní pecky, Jah Jah City, Who Dem, That Day Will Come, Oh Wah a mnoho dalších. Dostávalo se mu obrovské podpory a kromě ohlušujícího řevu po každé písni massiv pokaždé na Capletonovo „Jah!“ sborně odpovídal „Rastafari“. Dočkali jsme se dokonce i přídavku, který byl ale nanejvýš uspávací. Poté se připravila poslední kapela, novozélandské roots-reggae – Katchafire. Měli sice už o dost mění massiv, vzhledem k tomu, že již byly asi 4 hodiny ráno tak to byl massiv dost velký. Jejich pohodové roots mě už naladilo na spánek , před tím jsme si ale mohli užít písně On The Road Again, Collie Herb Man, Sensimillia.Katchafire zkončili po šesté ranní a většina návštěvníků včetně mě šla spát.
V neděli již bylo zase krásně, jako by vůbec žádná vichřice nebyla, tedy až na několik spadlých větví a množství listí, jako by už byl podzim. Celkově se mi Uprising 2011 moc líbil a ač si někdo může myslet něco jiného, bylo dobře že areál uzavřeli, protože bezpečnost by měla být na prvním místě a nikdo by nechtěl aby se opakovaly události z Ameriky, Belgie nebo Slovenské Pohody. Všechno tedy nakonec dobře dopadlo, jen mi je trochu líto těch, kteří to zaspali nebo dokonce odjeli kvůli mylným informacím o předčasném konci festivalu.
Comment here