Ve Švandově divadle uvedou Kočkožrouta. Provokativní Fassbinderova hra o příchodu „cizí krve“ se dočká české premiéry.
Hru Kočkožrout slavného německého filmaře, dramatika a provokatéra Rainera Wernera Fassbindera (1945-1982), od jehož narození uplyne letos už 75 let, uvede jako svou první premiéru v roce 2020 pražské Švandovo divadlo. V nápadité režii Jana Holce se můžeme těšit na nováčky hereckého souboru Jana Grundmana a Annu Stropnickou i na stálice smíchovské scény Bohdanu Pavlíkovou, Roberta Jaškówa, Andreu Buršovou, Miroslava Hrušku, Davida Punčocháře a hostující Sáru Venclovskou. Premiéra hry, která se na českém jevišti objeví poprvé, je 24. ledna 2020 ve Studiu Švandova divadla.
Kočkožrout vypráví o skupince lidí z menšího města, kam přichází pracovat Řek. Nudící se parta zvyklá ubíjet čas klábosením, popíjením a vzájemnými pletkami s nelibostí sleduje, jak námezdní dělník přitahuje nejen jejich zájem, ale také touhy všech místních žen. Příliv čerstvé jižní krve spolu s rostoucím vztekem těch, kteří tu jsou sice doma, ale už bez energie, zájmu i naděje, vytvoří výbušnou směs. Kdo je kořist, kdo vůdce smečky a kdo tak skončí někomu v zubech, není ale vůbec jisté…
„Podobně jako v seriálu Most, i nás v Kočkožroutovi zajímá svět lidí, kteří zůstali žít mimo velká centra. Těch, co šance na vzestup a úspěch dávno vzdali, a místo víry v budoucnost v nich roste pocit křivdy, frustrace a ohrožení. K nenávisti je pak jen krůček,“ říká režisér Jan Holec. Čerstvý umělecký šéf Divadla Petra Bezruče v Ostravě se u Švandů vrací na známou půdu: už dříve tu režíroval povedené inscenace vlastního souboru Spektákl a zahrál si zde také menší roli v dramatu Krakatit.
„Teprve čtyřiadvacetiletý Fassbinder napsal Kočkožrouta v roce 1968. Právě v šedesátých letech do Německa začal masový přísun gastarbeitrů, mimo jiné v důsledku nedostatku pracovních sil v manuálních profesích. S tím pochopitelně vyvstaly nové problémy, namnoze spojené se skrytou xenofobií a rasismem. Ale též s přiznáním si jisté citové vyprázdněnosti uprostřed blahobytu. To jsou momenty, které v jisté obdobě známe i my,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. Podle ní hra vypráví o zášti, která vyhřezne na povrch ve chvíli, kdy lidé přicházejí o pocit chabě podepřené důstojnosti, vidinu pohodlí a – byť zdánlivou – životní perspektivu. Ve víru skutečných i domnělých křivd a strachů pak zbývá jediné: najít viníka. A tomu to spočítat… „Tenhle moment, který se v dramatice a v historii lidstva objevuje s hrůznou pravidelností, Fassbinder velmi působivě a provokativně zobrazil na malém vzorku lidí, z nichž každého člena nejspíš potkáváme denně na ulici, bydlí možná v domě vedle nás a můžeme se jím v jistý okamžik stát i my sami,“ uvádí dramaturgyně.
Frustrace a testosteron
Hra dává dostatek prostoru pro vytvoření nejrůznějších ženských i mužských typů. Elizabeth, majitelku továrny využívající práci zahraničních dělníků, hraje Bohdana Pavlíková, akurátní Helgu, která ovšem neodolá vůni Jorgosových feromonů, ztělesňuje Andrea Buršová. V zajímavé úloze Ingrid, rozhodnuté povznést se nad ubohé poměry a stát se zpěvačkou, uvidíme Annu Stropnickou. Hostující Sára Venclovská ztvárňuje Marii, jejíž až zaslepená víra v „lásku“ kontrastuje s cynismem jejích hrubších kamarádek. Pánské úlohy s chutí a přehledem ztvárňují Robert Jašków (Erich), David Punčochář (Paul) a Miroslav Hruška (Bruno): také oni předvádí v Kočkožroutovi pestrou společnost velkohubých mužů, která ovšem příchodem nového „samce“ značně znejistí.
Postavu řeckého dělníka Jorgose svěřil režisér charismatického Janu Grundmanovi. „Chtěl jsem, aby s postavou Jorgose přišel na scénu především testosteron,“ říká Jan Holec. „Tím v ženách probudí jejich zapomenutou ženskost a u mužů upozorní na jejich intimní i životní impotenci. U Jorgose jde o jeho přirozenou živelnost a Honza Grundman v sobě takový živel má,“ dodává režisér.
Od muziky k pogromu
Klíčem ke ztvárnění Fassbinderovy úsporné předlohy, nabízející dalším inscenátorům jen málo vodítek, byly pro Jana Holce Fassbinderovy filmy, jejich kritiky a rozbory jeho děl. „V Kočkožroutovi vytváříme vlastní maloměsto, které má svůj svébytný folklór. Inspiraci jsme hledali v Bavorsku i Česku, včetně pivní kultury, která je nám v mnohém společná,“ vysvětluje režisér. Ten do výsledného tvaru promítl i autorovu specifickou práci s jazykem (hra byla původně napsána v bavorském nářečí) a také folklórní tanec a hudbu, v jejíž přesnosti a údernosti lze cítit zárodky něčeho mnohem děsivějšího. „Ne nadarmo nacisté využili v propagandě při budování nové říše právě folklór,“ poznamenává Jan Holec, který na drsný příběh nahlíží často optikou grotesky: milá venkovská oslava se tak plíživě promění ve společný pogrom…
Přitažlivost ironické, nevybíravě ostré inscenace umocňuje scéna Jana Štěpánka, inspirovaná estetikou 60. a 70. let minulého století spolu s typickým koloritem Bavorska: Kočkožrout nás tak přenese do bavorských hor, hospody a střelnice. Hudbu tvořící důležitou součást představení složil David Hlaváč.
Z tradičních dirndlů, kožených kalhot „s padacími mosty“ a módy 60. let, kdy hra vznikla a byla i poprvé uvedena, vychází také kostýmní výtvarnice Paulína Bočková. Výrazné barvy a siluety vtipně prodchnula provinčním nevkusem a vyhrála si také s oblečením hrdého Řeka Jorgose, hlásícího se i ve spodkách ke svým „národním barvám“.
Premiéra je 24. ledna 2020 ve Studiu Švandova divadla, nejbližší reprízy jsou 27. ledna a poté 8., 24. a 25. února 2020.
- Napište mi
Comment here