Do českých kin vstupuje film Dana Přibáně Trabantem do posledního dechu o doposud nejnáročnější půlroční expedici tohoto cestovatele. Vzdálenost z australského Perthu přes Východní Timor, Indonésii, Malajsii a Thajsko Přibáňův devítičlenný tým překonal ve dvou žlutých trabantech, polském Fiatu neboli maluchovi, na staré čezetě, jawě a dvou invalidních vozících. Česká kina se na internetu utkala veřejným hlasováním o místo slavnostní předpremiéry, vyhrálo kino Centrum v Havířově, odkud pochází jedna z hlavních hrdinek filmu Dominika Gawliczková. Do běžné distribuce kin film vstupuje 17. března. Filmaři se spojili s organizací Stop palmovému oleji a vyzývají tak k podpoře sbírky na socializační box pro ohrožené poloopice s názvem outloň na Sumatře. Záběry vykácených deštných pralesů na Sumatře jsou vidět i ve filmu.
Přibáňův tým na své zatím poslední filmové cestě urazil během půl roku 15 291 kilometrů. To, co někomu připadá jako šílenství, je pro Dana Přibáně výzvou. „Inspirují mě příběhy Alexandra Elstnera, to byl český motocestovatel, říkalo se mu ‚lovec kilometrů‘. Před válkou existovalo sportovní cestování, závodilo se, kdo nějakým civilním voze ujede větší vzdálenost v nejkratším čase. Ten jezdil, aby jel,“ popisuje Přibáň své cestovatelské motivace. Snímek Trabantem do posledního dechu však nezachycuje nejdelší cestu co do počtu kilometrů, ale spíše času na cestě stráveném. „Na předchozích cestách Hedvábnou stezkou, Afrikou a Jižní Amerikou jsme ujeli za kratší čas mnohem více kilometrů. V Austrálii nás zdržely problémy s byrokracií a dlouhé čekání na vydání motorek, na cestě nás pak čekaly opravy a poruchy,“ říká Dan Přibáň. Do Indonésie tak vjížděli v době, kdy z ní měli dle původního plánu již odjíždět a byli zde na vlastní kůži konfrontováni i s následky výsadby palmy olejné. Čekala je totiž několikadenní cesta pod poklopem smrdutého kouře z hořících plantáží olejových palem a pralesů bez vidiny paprsků slunce. Další velkou výzvou také bylo kromě pobytu dvou členů výpravy v asijské nemocnici překonat nejdelší australskou stezku Great Central Road, tisícikilometrovou nezpevněnou cestu napříč pustinou Centrální Austrálie. Zde se navíc podle Přibáně projevil ve skupině i zásadní rozdíl mezi mužským a ženským vnímáním smyslu celé výpravy. „Chlapovi přijde, že sám sportovní výkon přejezdu tak příšerné silnice, utkání s krajinou, dává cestě bezproblémový smysl, ovládání stroje v těžkém terénu je dostatečná motivace,“ říká Přibáň, jehož cestovatelská a dnes i životní partnerka a jedna z hlavních hrdinek Dominika naopak v tomto momentu nechápala, proč je nutné klouzat se po této nebezpečné cestě v dešti dál. „No přece protože je na tom pěkný, že se můžeme vymáznout,“ uzavírá se smíchem Přibáň.
Filmaři se v rámci kampaně spojili s Koalicí proti palmovému oleji a záchranným projektem The Kukang Rescue Program pro poloopice s názvem outloň. Kukang je indonéský název pro chráněný druh poloopice outloně váhavého. Cílem projektu je ochrana těchto ohrožených zvířat v Indonésii se zaměřením na oblast severní Sumatry, kde jejich populace rychle ubývá. Nyní je pro ně život ve vykácených deštných pralesích téměř nemožný, chytají je pytláci a překupníci je vyvážejí do celého světa, kde jsou prodávání jako domácí mazlíčci. Velký podíl na této skutečnosti má právě řízené odlesňování spojené s výsadbou palmy olejné, které pytlákům otevírá vzdálené a dříve nedostupné oblasti pralesa. „Palmové plantáže připravují outloně o jejich přirozené prostředí, stejně tak jako většinu ostatních zvířat. Kvůli plantážím se také staví nové silnice, které zpřístupňují dříve izolované oblasti a tím se otevírají i další možnosti pro pytláky,“ říká Petra Wenglarzyová z Koalice proti palmovému oleji. Pomalé outloně není pro pytláky příliš těžké ulovit. Stávající členové týmu se v Indonésii snaží minimalizovat fyzické i psychické utrpení outloňů v absolutně neodpovídajících podmínkách zvířecích trhů a v neposlední řadě zajistit odchyceným zvířatům odpovídající péči s cílem dostat poloopice zpátky do volné přírody. „Outloni po odchycení často trpí dehydratací, nutričními a psychickými problémy. V záchranném centru proto musejí projít celým rehabilitačním procesem, na jehož konci se připravují na návrat do volné přírody v takzvaném socializačním boxu,“ říká František Příbrský z projektu The Kukang Rescue Program. Veřejnost má možnost tento projekt podpořit v rámci sbírky na jeden socializačních box v hodnotě osmdesáti tisíc zasláním jakékoliv finanční částky na číslo účtu: 2865271001/5500 s připojením poznámky KUKANG nebo uvedením variabilního symbolu 4. Více informací lze nalézt na www.kukang.org nebo na www.facebook.com/project.kukang.
Film Trabantem do posledního dechu byl natočen výhradně samotnými členy výpravy bez jakéhokoliv doprovodného štábu. Komentář k filmu opět nahrál David Novotný. Film navazuje na úspěšné snímky Trabantem až na konec světa o cestě Jižní Amerikou a Trabantem napříč Afrikou. Producentem filmu Trabantem do posledního dechu je Jiří Konečný ze společnosti Endorfilm, koproducenty filmu jsou Česká televize, Dan Přibáň, Punkchart films a RTVS. Film vznikl s podporou Státního fondu kinematografie. Distributorem je společnost Aerofilm.
ZDROJ: TZ 4PRESS
- Napište mi
Related Images:
Comment here