Je až s podivem, jaké okolnosti nás vedou ke kreativitě a k inovacím. Nedostatek prostředků a tlak okolí leckdy dají vzniknout věcem, které by v době hojnosti a svobody nikdy nevznikly a naopak. Příběh Laterny magiky začíná v době, kdy se navíc tyto protiklady nevědomky prolínaly, a to v roce 1958, kdy režisér Alfréd Radok se scénografem Josefem svobodou začali připravovat pro Světovou výstavu v belgickém Bruselu představení Laterna magika, které mělo být představeno v Československém pavilonu. Zadáním byla prezentace Československa jako země s bohatou kulturou a historií, pokrokové a moderní. Krátké propagační filmové snímky měl Afréd Radok přetvořit do umělecké a zábavné podoby, jednotného programu. Tak vznikla Laterna magika. Základním principem všech představení tohoto konceptu je dodnes snaha o tvorbu scénografických a příběhových inovací, které rozšiřují a prohlubují divadelní zážitek až za hranu klasického divadla. Dnes bychom tuto definici nalezli pod slovem „Multimediální“.
Díky úspěchu na Světové výstavě byli tvůrci obdarováni vlastním prostorem, který se nachází v prostorách bývalého kina Adria na Národní třídě. Tam byl následně program z výstavy uveden – stalo se to právě před šedesáti lety na 9. května – a u Pražanů zaznamenal nemenší zájem a nadšení. Laterna magika se stala výhodným vývozním artiklem – v zemích východního bloku byla prezentovaná jako pokrokové divadlo, kterým se může celá oblast pyšnit, výjezdy na Západ měly prozaický účel – přísun valut. V té době už také započaly přípravy a následné projekce na Laterna magika se představila jako doprovodný program na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967 a v japonské Osace 1970. V té době sjezdila Evropu, vystupovala ve Spojených státech, dlouhá turné absolvovala v Brazílii, Mexiku nebo Argentině. Laterna Magika byla výkladní skříní Československé kultury a doslova oblétla celý svět, což bylo vzhledem k probíhající normalizaci přinejmenším fascinující.
V polovině sedmdesátých let byla Laterna magika přidružena k instituci Národního divadla v Praze a jejím uměleckým šéfem se stal její duchovní spoluautor Josef Svoboda, který zajistil konzistenci celého konceptu a zároveň ho smysluplně rozvíjel. Brzy do Laterny magiky pozval režiséra Evalda Schorma, který stál mimo jiné za legendární inscenací Kouzelný cirkus, která se bez přestávky uvádí už 42 let. Laterna magika postupně směřovala od revue k ucelené divadelní formě. Inscenace se vždy nesly v inovativním duchu, nicméně určité stavební kameny v nich zůstaly stát pevně na svém místě. Dodnes se v nich mluví minimálně, pokud vůbec. Díky tomu je jazykem vizuální stránka, která je srozumitelná všem divákům napříč kontinenty, kteří si svůj příběh dávají dohromady díky kombinaci projekce, tance, hudby, světla, pantomimy a dalších forem. Tento koncept se postupem času stal součástí scénografických postupů v mnoha menších i větších divadlech a dnes je vnímáme jako samozřejmost, ale zkusme si představit, jak podobný koncept vnímali diváci v roce 67, kdy jedním z největších výkřiků budoucnosti byla instalace prvního bankomatu (Barclays banka v britském Enfieldu). Ne. Počítače ještě neexistovaly a první polovodičový čip si na svůj vznik musel ještě rok počkat.
Dnešní tvorba Laterny magiky se drží svých prvotních principů a za využití moderních technologií hledá nové cesty a způsoby vyprávění příběhů a prezentují tak nová i tradiční témata netradičním, doslova multimediálním způsobem, který je i dnes neméně fascinující a dovede přenést své diváky na místa za hranicemi imaginace.
ZDROJ: Národní Divadlo | Laterna Magika
TEXT: David Rudolf
EDITOR: Kocourková Lucie
- Napište mi
Comment here