Slunce se sklání k západu, ale čilý ruch teplého brněnského podvečera neutichá. Centrum města tepe hudbou hned na několika místech a všude je plno. Lidé za sebou nechávají shon právě uplynulého pracovního týdne, živě debatují, smějí se a lačně vdechují přicházející léto. Ideální čas na krásný umělecký zážitek! Stačí přejít přes Zelný trh směrem ke katedrále na Petrově, odbočit z cesty do nenápadných vrat a člověk se rázem ocitne v jiném světě. Komorní prostor dvorku Divadla Husa na provázku dnes hostí třebíčskou kapelu Laky Mari, která zde pokřtí své druhé řadové album Kind (of) mind.
TEXT: Alena Urbánková
Skupinu Laky Mari založili v roce 2020 Mari Křížová s Lukášem Krupičkou a jako umělecké duo vstoupili na scénu s folkově laděným debutem Lapidárium (2022). Od té doby ušli kus cesty – nejenže se pustili do zevrubnějšího zkoumání možností svého hudebního vyjádření, ale také přibrali do party bubeníka a perkusistu Matouše Bendu. Bicí zafungovaly jako kotva: uzemnily jednotlivé skladby, vykreslily jim přesnější obrysy a otevřely kapele dveře dokořán k novým možnostem. Spolupráce tří zapálených muzikantů, kteří o sobě hovoří jako o folklorním jazzrockovém tělese, vykrystalizovala v novojičínském nahrávacím studiu Aluna v pestrou alternativní desku plnou hudebních experimentů, myšlenek o pohledu na život a radosti z muziky.
Na rozdíl od zmíněného debutu, jednotlivých singlů či EP Zvířecí triptych (2024) nabídne nové album Kind (of) mind výhradně texty v angličtině. Jejich autorství si (ostatně stejně jako hudební kredit) i tentokrát připsala Mari Křížová. Odkrývá v nich střípky své duše a ukazuje posluchačům svůj postoj ke světu. Skladby se dotýkají témat svobody, lidskosti, víry v moc dobra i v lepší zítřky a naznačují, že na svět lze hledět také jinak než očima konzumní společnosti. Zároveň ilustrují, jaká různorodá zákoutí se mohou v laskavé lidské mysli nacházet – temnotu, spojenou se ztrátou ambicí, tak vzápětí nahradí bezstarostnost, tanec mezi padajícími sněhovými vločkami a světlo. Zatímco zakladatelka kapely mění baskytaru za klávesy či klavír, kytarista a zpěvák Lukáš Krupička, stojící také za produkcí nové desky, střídá na scéně kytary a sekunduje své muzikantské parťačce ve dvojhlasech či ve trojhlasech spolu s Matoušem Bendou.
Hudebníci z Laky Mari se rozhodli své vystoupení rozčlenit na dvě poloviny, aby z obou stran ohraničili nejdůležitější moment celého večera – samotný akt křtu nové hudební kolekce. V první půli naservírovali fanouškům usazeným u stolků na pavlači a před pódiem své starší kousky. Nechyběly mezi nimi písně Duje vítr a U kaple, inspirované českou lidovou tvorbou, countryová Rainy Road, vytvořená ve spolupráci s Jakubem Křížem, hravý „protestsong“ Liška influencerka o vítězství zvířete nad pytlákem, která vznikla pro telčský dětský sbor Telčísla, ani Laň, tematizující ochranu zvířat a přírody. Kromě autorských textů zazněly i Oči ve víně a Johanka, dvě zhudebněné básně staroříšské malířky a básnířky Magdaleny Křenkové Florianové, jež se staly nedílnou součástí repertoáru koncertních vystoupení Laky Mari. První zmiňovanou skladbu obohatila houslovým sólem a závěrečným doprovodným vokálem Magdalenina dcera Michaela Křenková. Úlohu pomyslného mostu mezi starší a aktuální tvorbou sehrála skladba Strom les, reagující na kůrovcovou kalamitu na Vysočině před několika lety, která by měla vyjít jako singl během letošních prázdnin.
Křest desky Kind (of) mind se nesl v souladu s filozofií, již kapela svorně zastává – s odkazem k ochraně zvířat. Podle slov Lukáše Krupičky přináší nová nahrávka poselství o tom, „jak se chovat k sobě navzájem – a to nejen k ostatním lidským tvorům, ale i k těm, kteří neumějí mluvit“. Album se tedy nedočkalo pokropení šampaňským (to počkalo až na společný přípitek), ale potření obsahem veganské plechovky pro psy, a tak cédéčko „pokřtila“ svým jazykem fenka jedné z posluchaček. Nešlo pouze o symbolické gesto, ale svým způsobem i o performance, jejímž prostřednictvím umělci demonstrovali, že pro ně otázka boje za práva němých tváří není pouze frází, ale skutečnou a důležitou součástí jejich životů.
Ve druhém „poločase“ přehráli Laky Mari svou novou hudební kolekci téměř od začátku do konce. Odstartovala jej Dark mind (evokující vtipně v mysli posluchače úvodními údery zvonů Hells Bells od AC/DC či eponymní skladbu od Black Sabbath), která s nadhledem kombinuje těžké metalové kytarové party s odlehčenými. Experimentální charakter písně dokreslila zejména extatická vokální pasáž. Právě zpěvaččiny hlasové možnosti jsou tím, na čem jednotlivé skladby výrazně staví. Mari Křížová vládne širokým hlasovým rozsahem, což ukázala například ve skladbě Harmony, v níž rozsáhlou vokální mezihru doprovodila pouze hra na klavír. Umělkyně navíc obsáhne pestrou škálu hlasových rejstříků, a nebojí se dokonce ani hrdelního zpěvu (Fairytales). Nejen skladbu Contrasts tak buduje kapela na výrazných pěveckých, ale také zvukových či rytmických kontrastech. Zatímco si Matouš Benda s jistotou v kramflecích pohrává za bicími se změnami rytmu a definuje kostru písní, Lukáš Krupička (který působí současně i jako kytarista skupiny Pačess) modeluje svými riffy jejich charakter nebo předvádí své hráčské schopnosti ve výtečných sólech (Evil be good).
V průběhu celého večera pozvala kapela na scénu celou řádku hostů. V písni Carefree s příchutí funku a hravou linií bicích se představil mladý baskytarista Martin Ošmera, v úchvatné melancholické baladě Lonely and free zase pianista Šimon Benda. Hravou swingovku Snowflakes doprovodilo několik děvčat z pěveckého sboru Telčísla. Nelze opomenout ani herce a písničkáře Dušana Hřebíčka, který vystoupil se sérií drobných hravých písňových miniatur ještě před samotným zahájením koncertu Laky Mari. Závěr vystoupení patřil živému provedení písně Evil be good, jež zazněla krátce před začátkem setu Laky Mari z obrazovky spolu s klipem tematizujícím klecový chov, dopady živočišné výroby a neetické zacházení se zvířaty. Píseň tak uzavřela pomyslný kruh a vtiskla symbolickou pečeť úvodnímu zpěvaččině výroku o tom, že je třeba „nepřestat být vlídní ke světu“ a „předávat vlídnost dál“.
Koncert Laky Mari na dvorku Divadla Husa na provázku dokázal, že spolu se svým druhým albem Kind (of) mind udělala kapela velký krok kupředu. Trojice se zuby nehty vyhýbá zajetým kolejím a hledá možnosti, jak tvořit upřímnou a autentickou hudbu, v níž se bude cítit dobře. Hraje si s harmoniemi, barvami a náladami nejen jednotlivých písní, ale i jejich dílčích částí. Muzikanti z Laky Mari dbají na řemeslnou poctivost, ale nenechávají se svazovat žánrovými pravidly a s jistotou vstupují do různých hudebních vod. Jejich tvorba není kalkulem, ale ryzí láskou k muzice, radostí z ní a hlasem, který může svým poselstvím oslovovat ty, kdo poslouchají. Ačkoli měla na křtu desky Kind (of) mind hlavní roli hudba, dostalo se ke slovu i to, co bylo sděleno mezi řádky: nelze být lhostejní k dění a světu okolo nás, protože my sami jsme tím, kdo ho vytváří.
Comment here