Report: Raging Fyah poprvé v Praze

Po zatím neuskutečněném koncertu Anthonyho B (16.4.) si pro nás Lucerna Music Bar (LMB) připravil opravdovou roots lahůdku. Do Prahy přiletěl  největší objev Jamajky minulého roku, kapela Raging Fyah. Tato mladá kapela hraje již od roku 2006, ale až minulý rok vydala své debutové album, které slavilo velký úspěch. V blízkosti naší domoviny vystoupili již jednou – na slovenském reggae festivalu Uprising, ale v čechách v klubu měli svou premiéru.

Návštěvnost byla tentokrát trochu lepší, snad i díky příznivé ceně. K úplnému zaplnění bylo ještě daleko, ale aspoň se dalo po prostoru klubu celkem volně pohybovat a zároveň se později všichni rozprostřeli a vypadal tak celkem zaplněně. Po otevření ve standardních 20:00 hráli k poslechu Forward March Posse (FMP).  Lidé pomalu přicházeli a posedávali převážně po obvodu klubu. Okolo deváté večerní se na pódium dostavili předskokani Boanerges. Tito čtyři pánové pro mě také byli objevem, zřejmě to tak bylo i zamýšleno. Když představili svůj celkem mocný dubový zvuk, vytvářený naživo, byl jsem příjemně překvapen. Co se týká nástrojů, hráli na kytaru, klávesy, perkuse a samozřejmě měli speciální mixážní pult. Jejich zvuk byl velice hutný a dobře se na něj pohupovalo do rytmu, trochu škoda bylo možná na-zvučení,  protože z většiny nebylo zpěvákovi za mixážním pultem rozumět. Naštěstí to příliš nevadilo, protože stěžejní částí jejich vystoupení byl jejich zvuk. Warm-up se tedy vydařil a návštěvníci už nemohli být více  připraveni na příchod hlavní hvězdy večera. Po krátké přestávce na přestavění pódia na něj nastoupila kapela Raging Fyah.

Tito mladí jamajčani, hrají především roots reggae, které jim opravdu krásně plyne, jako řeka v klidnějším dolním toku. Jejich písně jsou celkem dlouhé, často oproti písním na albu byly delší a obsahovaly také dubové pasáže ale někdy i rychlejší reggae, ve kterých kapela na pódiu nejvíce skákala a dováděla. Raging Fyah vlastně přijeli představit své debutové album Judgement Day, plné pohodových hitů. Jejich frontman, zpívající kytarista si každou píseň opravdu užíval a jeho lyrický hlas se rozléhal po celém LMB. Zpívali i další členové kapely, klávesista a basový kytarista, ti ale o hodně méně. Zazněly písně Irie Vibe, Music Isn’t Biased, mnohem pomalejší verze písně World Crisis s menším doprovodem od kapely. Zazněly i nejaktuálnější písně letošního roku Raging Dread, Nah Look Back. Dále zahráli zamilovanou Far Away, Running Away, Behold a Judgement Day, po které odešli do zákulisí. Načež přišel k mikrofonu Admirál Kolíbal a dostal z návštěvníků opravdu silnou odezvu, po které se kapela vrátila na pódium. Zahráli tři písně, začali velice pomalou ganja tune – Ganja. Pokračovali snad jedinou písní, která není na jejich vlastním riddimu – Sunshine, ta je také poctou Bobu Marleymu. Definitivně se rozloučili narozeninovou písní jejich kamarádovi a  zahráli One Day,  poté již předali štafetu zpět FMP.

Celý jejich koncert měl výbornou soudržnost – hodně písní na sebe rovnou navazovali a tak se sice připravili o několik bouřlivých applausů. Celkově to ale působilo velice dobře a když prostor pro applaus nechali, bylo to hodně znát a celý LMB mocně zaburácel.  Jejich riddimy jsou velice vynalézavé stejně jako jejich texty a to by se dalo čekat, že v roots music se toho už moc vymyslet nedá. Koncert se nesmírně vydařil, Raging Fyah jsou opravdu stoupající hvězdou. Do Prahy ssebou přivezli kus karibského tepla a jistě nejen já jsem odcházel s hřejivým pocitem i přes to naše mrazivé „jaro“.