V rámci Královského Pátku se na plzeňském nám. Republiky odehrála každoroční volba krále „Open air festivalu Majáles“. Místní kostel byl doslova obsazen studenty, kteří posedávali pod kostelem, aby uschovaly svá těla před dravým sluncem. Každý nominovaný král měl za úkol vytvořit družinu o libovolném počtu účastníků, která jej podporovala a povzbuzovala. Na místě tedy šlo spozorovat několik skupinek v podivných, až komických oblečcích jak fanaticky hlásají jméno svého krále.
Jako první jsem zahlédl družinu krále CHRAMI (ZČU FEL), ona zase tak nebyla vidět ale spíše slyšet. Banda jakýchsi růžových baleťáků co v jednom kuse hlásala jméno krále a nepřetržitě pískala.

Nebyl by to královský pátek, kdyby nezahrála nějaká ta kapelka. K vidění byla místní electro-punková krev L.A., která zněla opravdu mladě a svěže. Bylo znát, že na domácí půdě se jim hraje opravdu dobře. Získali můj respekt. Škoda jen, že jsme dorazili akorát na závěr jejich vystoupení. Po nich následovalo představení jednotlivých družin, bylo velmi komické. Zejména družina PIVOPALICE (ZČU FEL), která svůj název asi nesla záměrně. Nejen že měli zhruba 5 minut zpoždění, potom co byli vyhlášení moderátorem. Ještě k tomu po cestě zakopávali a u konce jedna láhev dokonce provedla nekontrolovatelný pád. I když možná hrané divadlo, přesto komické.

Na pódium se chystal rock’n'roll-rock s názvem Imodium. Čekal jsem, že se moc nepředvedou, naposled když jsem je slyšel, byla to bída, že to bude opět taková bída i na Majáles, to jsem tak trochu nečekal, přesto jsem se moc nedivil a těšil jsem se na (ne) Xindla X, který měl paradoxně opět zpoždění. Tedy ne sám pán Xindl, nýbrž jeho bicí-man který se nejspíš někde zapomněl. Porozhlédl jsem se tedy po okolí, zaujal mě oddávací stánek. Zajímavá věc, páry se na místě mohli nechat oddat, svatební obřad byl rychlý a symbolický. Podle slov oddávajících byl zájem vysoký. Údajně se oddali i trojce a lesbické páry. Hold v lásce se na Majálesu pravidla nekladou, svoji polovičku jsem u sebe neměl, tak jsem si alespoň zašel na pivo.

Po panu (ne) Xindlovi, který své vystoupení odvedl ve svém poklidném tempu, došlo na samotnou volbu krále. Hlasovalo se pomocí řevu, náměstí tedy zažilo krutý řev studentů, kteří se opravdu snažili. Výsledek mě osobně nepřekvapil, spíše potěšil, vyhrála družina CHRAMI (ZČU FEL), která ze všech byla stejně nejoriginálnější a celkem i nejvtipnější. A jestli se ptáte co vlastně takový král Majáles dělá během svého jednoročního panování. Tak Vám mohu říct jen jedno, jestliže i v tomto případě platí heslo „jak na nový rok, tak po celý rok“ tak mám trochu obavu o kvalitu jeho panování. Nicméně, osobně jsem dost zvědav na jeden z jeho bodů volebního programu a to tedy hned na druhý, kde slibuje, že nám vrátí Elvisovo bráchu. No což, za celou redakci držím palce a těším se na bráchu Elvise.

Večer zdaleka nekončil, na pódium dorazilo něco opravdu rytmického, něco jako je Discoballs, kteří převedli opravdu dobrou práci. Celé náměstí se už trochu v polotmě proměnilo v nějaké podivné doupě poskakujících asi lidí. Krásný pohled i poslech…
Když utichly krásné rytmy Discoballs, skoro chemicky se konečně pořádně ztmavilo nebe, bylo mi jasné, že už je ten správný čas, ten čas, kdy vystoupí nezapomenutelný Toxique. Musel jsem si je vychutnat pěkně z blízka. Hodně mě zajímalo jak na ně budou reagovat studenti, bylo víc než krásné že vše co mělo nohy šlo co nejvíc dopředu, všichni je chtěli mít co nejblíže u sebe. Ačkoli se už v podstatě ochladilo, dav stačil vyprodukovat dost tepla, aby se nám. Republiky opravdu hodně rozehřálo. A ono se není čemu divit, protože Toxique se opravdu předvedli. Nikdy jsem na jejich koncertě neviděl doslova kotel. Obzvlášť v tu dobu, kdy nám zahrály jejich nový song, přesně v tu dobu jsem si vzpomněl jak progresivní ten studentský život je…

123►