Ve dnech 22.8. a 23.8. se konal již sedmý ročník reggae fetivalu Uprising, který je ve střední Evropě posledním velkým festivalem svého druhu. Také proto se jej zúčastňuje stále více zahraničních návštěvníků s Českem v čele. Jako všechny ročníky, se Uprising konal na bratislavkých Zlatých Pieskách. Na festivalu vystoupila řada předních umělců svého žánru. Těšit jsme se mohli na koncerty takových jmen jako Shaggy, Dub Fx, Chronixx, Jimmy Cliff nebo Junior Kelly.
Krátce po pozdějším příjezdu na místo ale přišlo hned první překvapení, když nám bylo sděleno, že oba kempy jsou plné. Po počátečním lehkém šoku jsme zjistili, že aspoň místo na parkování k dispozici bylo a to dokonce hned naproti hlavnímu vchodu. Rozhodli jsme se tedy spát v autě, což se druhý den nakonec ukázalo jako lepší varianta, jak tomu tak bývá, předpověď počasí se tentokrát netrefila. První den však bylo počasí pěkné a dorazili jsme akorát ke konci vystoupení Dubtronic Kru.
Druhé překvapení přišlo při přebírání pásky, která měla být na fotografování. Bohužel jsme ale dostali pouze možnost vstoupit do areálu s lepší technikou bez možnosti vstoupit do backstage nebo před pódium. Všechny fotky jsme tedy museli fotit z davu, což je docela náročné a fotky také podle toho vypadají. Hudebně ale festival sliboval mnoho, tak jsme tento fakt hodili za hlavu. Areál byl o trochu větší, než si pamatuji z ročníku před třemi lety. Byly zde čtyři hudební stage (Hlavní, Dancehall, Mungos HiFi a Arena), jedna filmová a mnoho stánků s jídlem, oblečením a dalším zbožím s velmi zajímavým výběrem.
Když jsme zběžně prošli poprvé areál festivalu, na hlavní stagi právě začínala zpěvačka Jah9. Její vystoupení příjemným rozehřáním a taneční prostor, pokrytý plastovým krunýřem se solidně zaplnil. Jah9, která minulý rok vydala své očekáváné debutové album, zazpívala písně Preacher Man, Inner Voice nebo titulní píseň alba New Name. V porovnání s albem písně na živo měly rychlejší tempo a hluboký hlas Jah9 koncertu dodával jakousi meditační rovinu. Po ní se na pódiu hlavni stage připřavil Junior Kelly, který svým veselým a lyrickým reggae dostal všechny do varu. Junior Kelly pochodoval po stagi a svým širokým úsměvem rozdával radost. Zazpíval také duet s jednou ze svých vokalistek. Zazněly hity jako Blaze, Love So Nice nebo Hungry Days. Další hvězdou večera byl Collie Budz, jeden ze nejznámějších reggae zpěváků bílé pleti. Svojí show si všechny získal, ač mě trochu překvapilo, jak moc odlišný má hlas oproti nahrávkám. K horšímu to ale nebylo, prostě jen jiný zážitek a tak jsme si mohli vychutnat jeho největší hity jako Come Around, Blind To You, Mamacita, Tomorrow’s Another Day. Po skončení jeho koncertu jsme se ale s únavou odebrali odpočinout do auta, kde jsme bohužel usnuli a tak propásli koncert Jimmyho Cliffa.
Druhý den festivalu začal slibně, dopoledne svítilo slunce, dokonce se dalo i koupat ve Zlatých Pieskách. Co ale začalo hezky se velice rychle pokazilo a pár hodin po poledni se spustil hustý déšť, který nepřestal až do nočních hodin. Hudební produkce byla dokonce na několik hodin přerušena a já tak zažil deja vu ročníku 2011 kdy také museli přerušit koncerty, tenkrát to však bylo na delší dobu. Protože jsme nevěděli, kdy znovu začnou hrát, propásli jsme koncert The Skatalites a přišli po polovině koncertu Krs-One. Tento rapper z hrál z části písně drsnějšího gangsta rytmu například i na riddimu od Cypress Hill, ale také měkčí tracky, které mi seděli mnohem více. Příjemným překvapením byla také jeho improvizace na vážnou hudbu, kterou jsem bohužel nedokázal identifikovat. Součástí jeho vystoupení byla také break dance exhibice. Po něm se na pódiu začal připravovat Chronixx a Zinc Fence Redemption Band a my mezitím na chvíli slyšeli Ward 21, kteří byli přesunuti dancehallovou stage. Menším prostorem se ale nenechali překvapit a po malém pódiu zběsile běhali a z repráků zněla jejich dancehallová smršť s častými rewindy. Ve stanu to žilo a lidé si jejich vystoupení užívali. Pak ale byl již čas přesunout se na koncert Chronixxe. Byl to pro mě druhý jeho koncert, který jsem měl možnost slyšet a musím říct, že poprvé jsem z něho měl lepší dojem. Na pódiu se téměř nepohyboval, a i přes jeho někdy až přesládlé písně působil poněkud chladně. Hudebně byl však precizní a jeho čistý hlas a důmyslné texty bavili všechny přítomné. Zahrál písně Start a Fyah, Warrior nebo Who Knows. Po něm měly přijít dva z nejočekávanějších koncertů festivalu. První na řadě byl Shaggy, který rozhodně nezklamal a nebál se ukázat, že je stále Mr Lover Lover. Před hlavní stagí bylo nejvíce lidí za sobotní den, možná i za celý festival. Dav dokázal pořádně nažhavit i tím, že pustil píseň Richarda Mullera, Po Schodoch. Když pak v průběhu koncertu přišel na pódium Rayvon, rozdělili si masiv na dvě poloviny a soutěžilo se, která bude lepší. Show zkrátka předvedl velkolepou a zahrál většinu svých nejznámějších hitů, například Mr Bombastic, Carolina, Hey Sexy Lady, Bridges z posledního alba, kterou s ním přišel zazpívat i Chronixx nebo Angel, kterou si spolu s ním zazpíval celý Uprising. Shaggy zkrátka ukázal že opravdu umí a myslím, že si jeho koncert všichni maximálně užili. Posledním koncertem na hlavní stagi byl Dub FX, na kterého jsem se také velice těšil. Tento australský umělec dokáže celou sestavit celou píseň pouze pomocí svého hlasu a nahrávacího zařízení. Do Bratislavy si však na některé písně přivezl na pomoc klávesistu/saxofonistu a kytaristu. Některé písně ale vytvářel úplně sám. Na jeho vystoupení již bylo méně lidí, ale o to lepší byl zážitek – dalo se lépe pohybovat. Na živo hraje svoje písně svižněji a v jiných variacích. Často se objevoval motiv zlámaného beatu (junglového), který byl obecně na Uprisingu častější než si od posledně pamatuji. Zahrál své staré známé písně, ale také nějaké ze svého nového alba. Zazněly například Love Someone, Step On My Trip, Soothe You Pain, Love Me Or Not, Flow, ale také novou Bass Line nebo Senorita.
Hudebně se tedy festival náramě vydařil a za počasí zkrátka nikdo nemůže a nezbývá než doufat, že příští rok bude lepší počasí a festival tak bude možno si užít úplně naplno. Atmosféra festivalu byla velice pozitivní a návštěvníci a interpreti si navzájem předávali dobrou náladu pozitivní přístup.
FOTOREPORT:
Comment here