Začátek akce byl v 21:00, zahajoval Dj Major P. Po něm již následovali oslavenci Admirál Kolíbal a Herbyboy aka Jahmusic Lightaz. Ve své selekci sahající za 23. hodinu stihli zahrát celé spektrum reggae music včetně dancehallové sekce v podání Herbyboye a několik čerstvých dubplatů, například premiéry velice povedeného dubplatu písně Rally Round od zpěvačky Carmen z kapely United Flavour. Do této doby se množství lidí na parketu často měnilo, přesto vzhledem ke dni konání bylo v klubu lidí hodně, parket se stabilně zaplnil okolo půl dvanácté, kdy na stage nastoupila část polských East West Rockers – Cheeba a Kuba1200 . S Cheebou za mikrofonem a Kubou za gramcema zahráli průřez tvorbou East West Rockers a některé z desek a některé doplněné nebo zazpívané Cheebou. Slyšeli jsme pecky jako Dokad Tak Biegniesz, Kawałek Szczęścia nebo Na Imprezę kterou nahráli ve spolupráci s  Konshensem. EWR hráli až do půl druhé, pak se za gramofony postavil Irie Sound pokračovat vytříbenou selekcí, ve které se vyskytovaly krátké bloky věnované jednomu interpretovi, např. TOK. Akci zakončil Dj Exstatic. Nezbývá, než poblahopřát Jahmusic Lightaz k 5 letům všechno nejlepší, ať to nadále funguje dobře tak jako dosud.

Místní radnice sice již na podzim nechala na sousedící pozemky zavést inženýrské sítě, potřebné k plánované výstavbě, pořadatelé i přesto věří, že letošní ani příští ročník není bezprostředně ohrožen. „I když místní radní už nechali položit na louky, kde nic nestojí, inženýrské sítě, a připravit místo k zástavbě, festival se letos uskuteční na tradičním místě a věříme, že tomu tak bude i příští rok. Doufáme, že v době, kdy odeznívá stavební boom a dochází k utlumování stavebních aktivit, se na loukách stavět nezačne, a prohlašovaná ekonomická krize tak může v tomto případě festivalu paradoxně pomoci. Nyní už je vše závislé na stavebních lobby, záměrech majitelů pozemků, bagrech a případném příchodu vhodného investora s nabitou kešení,“ uvádí k tomu zakladatel a pořadatel festivalu Martin Věchet.

Louky, přiléhající k areálu „Bojiště“ pořadatelé k uskutečnění festivalu potřebují. Jsou na nich postavená dvě pódia a je zde ubytováno několik tisíc návštěvníků. Radnice na přelomu milénia však pozemky určila změnou územního plánu k zastavění, a před nedávnem tento záměr potvrdila. Pořadatelé si našli nové místo v lokalitě Trutnova, to však radní počátkem minulého roku prodali k průmyslovým účelům. „Festival, který byl v minulosti zaštítěn ministerstvem kultury i prezidentem Václavem Havlem, místní starosta považuje za podnikatelskou aktivitu jako každou jinou. Festival je však kulturní aktivitou, která potřebuje dlouhodobé vize a vyhlídky, a na stávajícím místě se za současných podmínek nemůže něco nového vymýšlet a festival rozšiřovat. Plány tak spřádáme pouze z roku na rok,“ říká k tomu spolupořadatel festivalu Voloďa Jůzl.

Na letošním Open Air Festivalu Trutnov se i přesto objeví několik novinek. „Přijde nám charakteristické, že právě undergroundový stan, který stojí na místě plánované zástavby, dozná několika změn,“ říká k tomu Voloďa Jůzl. Bude přejmenován po nedávno zemřelém guruovi československého undergroundu na Undergroundový stan Ivana Martina „Magora“ Jirouse, celý se i zvětší, včetně pódia. Jeho program bude více zaměřen na undergroundové koncerty „až do rána“, ale i na různé přednášky a promítání. Právě zde například probíhala v minulosti dvouhodinová beseda s Václavem Havlem či knězem Jakubem Trojanem, který pohřbil Jana Palacha. Festival rozšíří svůj program i o divadelní představení. Další ze změn, které omezený prostor Bojiště umožňuje, bude přemístění části tábora s neziskovými a ekologickými organizacemi do uličky pod undergroundovým stanem. Vznikne tak lepší prostor pro divadelní zázemí a dětský tábor. Zvýší se i počet vegetariánských stánků.

V letošním programu opět nebude nouze o různé výstřelky, happeningy z krajiny rozličností a hudebních extrémů, jimiž je trutnovský festival pověstný. Zde je první střípek z programu a české kapely, které se pod horami objeví: The Plastic People of The Universe, Jiří Schmitzer,
J.A.R., Irena Budweiserová, Vlasta Třešňák & Band, Neruda, Sto zvířat, Mňága a Žďorp,

Petr Váša a Ty syčáci, Zuby nehty, Visací zámek, Baťa & Kalábůf něžný beat, N.V.Ú., Už
jsme doma a další. Na trutnovská pódia se po letech vrátí Vladimír Mišík se skupinou ETC a poprvé v historii zde vystoupí legendární písničkář Jaroslav Hutka.

ZDROJ: TZ Geronimo Agency – Trutnov Open Air Music Festival

Neoddělitelnou součástí Modrého tygra jsou i animované záběry, film kombinuje několik trikových postupů a animace v něm dotváří i řadu hraných scén. Středobodem všeho dění je trochu zapomenutá, ale stále kouzelná botanická zahrada, ukrytá uprostřed hlučícího města. Dva kamarádi, Johanka a Matyáš, žijí bezstarostně mezi tropickými rostlinami společně s mluvícím papouškem a svými svéráznými rodiči v podání Báry Hrzánové a Jana Hartla. Když se ambiciózní starosta Rýp rozhodne zbourat zahradu, aby na jejím místě mohl postavit úplně novou čtvrť, přímo na křižovatce se objeví tajemný modrý tygr. Ten se s dětmi vydá na magickou cestu záchrany jejich jedinečného světa. Ve filmu dále hrají německý herec Daniel Drewes, Anna Polívková, Libuše Havelková, Jan Vondráček nebo Hynek Čermák, právě oceněný Cenou filmové kritiky za svůj herecký výkon ve filmu Nevinnost.

Modrý tygr využívá nejrůznější animační techniky a postupy – kreslenou a ploškovou animaci, animaci fotografií, dokreslovačky reálných podkladů a podobně. „Samostatnou a nejtěžší prací byla asi celá závěrečná scéna filmu, kde jsme vytvářeli iluzi moře a ostrova. Ten je složený z desítek reálných exotických rostlin snímaných ve větru propeleru, kombinovaných s dokreslovanými rostlinami. Navíc s trikově dopracovaným živým tygrem, ve výsledku modrým,“ říká režisér a producent Petr Oukropec. Barva tygra podle něj pak tvoří samostatnou kapitolu, tu mělo na starosti spolu s vytvářením dalších trikových scén postprodukční studio UPP, které se stalo koproducentem filmu stejně jako Česká televize. Německým koproducentem je společnost Blinker Filmproduktion, na Slovensku pak společnost Arina. Film podpořil Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, fond Eurimages a program MEDIA. Do českých kin ho uvede 23. února společnost CinemArt.

Najít hlavní dětské představitele trvalo rok. „Na castingu jsme viděli přes tisíc dětí s tím, že asistent režie Petr Bezděk téměř rok cestoval po školách a viděl tak další tisíce adeptů,“ popisuje Petr Oukropec. Lindu Votrubovou si nakonec vybral – kromě jejího specificky filmového hereckého talentu – i pro její ohromnou fyzickou a psychickou odolnost a nezlomnost. „A Jakuba Wunsche jsme riskli pro jeho bezprostřednost a smysl pro humor,“ dodává Oukropec s tím, že pro ostatní dětské role už cíleně hledal děti s hereckou zkušeností. Při přípravách na natáčení se jako nejtěžší ukázalo nalezení vhodné hlavní natáčecí lokace – půvabné staré botanické zahrady, v níž pracují rodiče dětských hrdinů a v níž se také zjeví titulní modrý tygr. Filmaři navštívili všechny zahrady a skleníky nejen v České republice, ale třeba i v Budapešti a na Slovensku. Nakonec se ukázalo, že pokud má být film natočen v reálném prostředí, musí být postaven skleník čistě pro účely natáčení. Filmová kulisa se skleníkem tak vznikla téměř v centru města, v pražském Karlíně, kam byly zapůjčeny rostliny z pražských botanických zahrad v Troji a na Slupi.

Podle příznivých ohlasů od prvních dětských diváků, které filmoví tvůrci zvali při dokončování filmu na testovací projekce, je zřejmé, že se film bude líbit nejvíce dětem z prvního stupně základních škol. „Děti v tomto věku jsou velmi náročné, Petrovi Oukropcovi se podařilo zbořit bariéru mezi divákem a filmem, každý si v Modrém tygrovi může najít něco svého, a to i dospělí diváci,“ okomentoval film režisér Bohdan Sláma, kterého si Petr Oukropec vybral jako režijního a dramatického supervizora. Toto spojení není náhodné, Petr Oukropec totiž stojí s Pavlem Strnadem už řadu let po boku Slámovi jako jeho producent. V současné době společně dokončují Slámovu filmovou novinku Čtyři slunce. Petr Oukropec je spoluzakladatelem jedné z nejúspěšnějších producentských společností Negativ, člen Evropské filmové akademie a Asociace producentů v audiovizi a pedagog FAMU. Jako producent stál na počátku kariér Saši Gedeona (u filmů Indiánské léto a Návrat idiota) či Davida Ondříčka (Šeptej). Modrý tygr je jeho režijním debutem, s režijním vedením dětí má ale dlouholetou zkušenost z ochotnického spolku. Film Modrý tygr vznikl jako adaptace ceněné dětské knihy Modrý tygr autorky Terezy Horváthové a výtvarníka Juraje Horvátha, tu vydalo nakladatelství Baobab. Kniha vyšla také v Japonsku a chystá se vydání i v dalších zemích.

FOTOGALERIE:

Na síti:
www.modrytygr.cz
www.facebook.com/modrytygr

ZDROJ: 4press.cz a negativ.cz

Čas (Time): 4: 59
Interpret: ZIGGY MARLEY
Zdroj: zvlastnistyl.cz
Link: http://zvlastnistyl.cz/ziggy-marley-make-some-music

Připravili jsme si pro vás menší statistiku proběhlého roku 2011:
Bilance roku : projekt zvlastnistyl.cz dostal nový směr, a to tím že nám bylo uděleno ISSN 1804-9931 – certifikace on-line magazínu, který využívá primárně (prvotně) doménu zvlastnistyl.cz.
Magazín zvastnistyl.cz:
Navštíveno z 68 zemí [CZE, SVK, DEU, USA, POL, GBR, FRA]
(Unikátní čtenáři CZE: 9 582, SVK: 647 DEU: 528)
Průměrná doba jednoho čtenáře byla 3 minuty
Procento nových čtenářů: 69,68 %
Unikátní čtenáři: 11 284
Nejčastěji prohlíženo Firefox (více jak 50 %)
Přehled zdrojů provozu
Odkazující stránky 48,93 %
Vyhledávače 40,04 %
Přímá návštěvnost 11,03 %

Unikátních počet náštěvníků celého projektu zvlastnistyl.cz : 16 088

Režisérem filmu Love je Jakub Kroner, který zaznamenal nečekaný a mimořádný úspěch ve slovenských kinech již se svým debutem Bratislavafilm. Ten začal točit ve věku osmnácti let jako nízkorozpočtový studentský filmový příběh a na Slovensku zaznamenal větší úspěch než většina české a slovenské filmové produkce. A takhle a ještě více našlápnuto má nejnovějšího Kronerův snímek Love.

Režie Jakub Kroner
Producent: Inoutstudio
Koproducent: Evolution Films
Distributor: Falcon
Premiéra: 12. 1. 2012
Ústřední píseň: Dara Rolins

Galerie

Zdroj: TZ 4press.cz a falcon.cz

Zdroj: TZ JamRock

Již hodinu po otevření bylo v LMB obtížné vůbec projít k baru, což v porovnání s několika předchozími koncerty byl už tak velký úspěch, to však samozřejmě nebylo vše. Koncert tu totiž měl Beenie Man přezdívaný King of Dancehall, který v 8 letech nahrál svůj první song, od té doby se rychle dostal na vrchol a tam se mu také  podařilo dlouho zůstat (obsáhlý profil tohoto fenomenálního zpěváka si můžete přečíst na http://www.jahmusic.net/2011/12/beenie-man/ ). Neumím si představit, jak jinak by se český dancehall masiv mohl takové hvězdě lépe ukázat a zavděčit, než vyprodaným klubem (a jestli nebylo vyprodáno, tak k tomu nebylo daleko). Pro zatím zpola zaplněnou LMB tu hráli DJs Major P., Herbyboy  rozjetou dancehallovou selekci.

Také vybavení bylo velkolepé, již při příchodu strhávala pozornost obrovská LED obrazovka, sahající až ke stropu LMB, na které běžel film Dancehall Queen. V tomto filmu si mimo jiné sám sebe zahrál právě Beenie Man. Čas ubíhal a spolu s více se zaplňujícím klubem vzrůstalo také očekávání, hlavní hvězda si ale dala na čas a až po desáté se na pódiu začalo něco dít. K mému překvapení ale teprve začala ladit kapela Zagga Zow Band. Tou dobou už byla LMB prakticky plná a nepřítomnost všech židlí a sražených stolů přisunutých u zdí ukázalo svoje opodstatnění. Okolo půl jedenácté se již kapela sladila a zahájila sestřih riddimů, který byl zároveň zkukovou zkouškou. Poté již ale nezbývalo nic jiného, než zlatý hřeb večera, ohlášený Admirálem Kolíbalem, Král Dancehallu – Beenie Man.

Když se pak ze zákulisí ozval jeho hlas, LMB zaburácela tak, že to muselo být slyšet až na Václavák. Koncert zahájil písní Toy Friend v mnohem živější verzi oproti nahrávce následovaná Let Him Go. Celkově všechno, co zazpíval, bylo ještě rychlejší a živější než z nahrávek. Za více jak 60 minutové vystoupení zazněly všechny jeho největší hity, někdy i na jiných riddimech a dokonce dvě předělávky – Murder She Wrote a I Gotta Feeling od Black Eyed Peas. Tohle vše dohromady navodilo ještě větší pocit unikátnosti živého vystoupení tohoto fenomenálního zpěváka. Pecky z počátku střídal tak rychle, že bylo trochu obtížné ty na sebe navazující rozeznat. Slyšeli hity jako Miss L.A.P. , Romie, o hodně rychlejší Girls Dem Sugar, Come Again, Who Am I, King of the Dancehall, Dude, ve které bravurně vyzpíval ženské části, Back It, při téhle si z masivu vytáhl tři dívky, které si zatancovaly na pódiu s králem dancehallu, jako poslední píseň před přídavkem si dal aktuální Rum & RedBull.

Publikum bylo tentokrát pořádně rozjeté, v průběhu koncertu hořelo hodně zapalovačů a objevil se i někdo s plamenometem, vyrobeným z nějakého velkého spreje a zapalovače. Opakovačky a známé texty písní dancehall masiv zvládal perfektně. Celá akce se velice vydařila a i po skončení hlavní hvězdy zůstala dobrá polovina lidí v klubu do ranních hodin, k tomu jim hráli DJs Damalistik a Babylon Rocker opět v rytmu dancehallu. A co říci závěrem? Jednině „Beenie Man, come again!!!“

Přídavek od Krále Dancehallu – Beenie Man

Klub se otvíral již v 20:00 a hlavní program měl začátek nastavený na 21. hodinu. Mezitím hrál za Djskými pulty Herbyboy z Jahmusic Lightaz. Prostory klubu se postupně zaplňovaly, a ačkoli vyprodáno nebylo, podpořit dorazilo poměrně hodně lidí. V průběhu koncertu se s blížícím se časem vystoupení Ziggiho Recarda se prostor před pódiem ještě zahustil, především ale lidmi co doposud seděli.

Hudební program byl opravdu naplněný k prasknutí(pokud jsem na některého zapomněl, tak se omlouvám) a někteří interpreti zahráli jen jednu píseň, většina ale dostala prostor na průměrně tři písně. O zahájení se nemohl postarat nikdo jiný než sám nejvýraznější zástupce oslavence, Admirál Kolíbal. Po přivítání ale k mému překvapení zůstal u mikrofonu a s Herbyboyem v zádech zazpíval dvě písně, které vyzněly velmi dobře. Poté již předal mikrofon Cocomanovi který si dal jednu píseň a ujal se uvedení dalších dvou intepretů, Messenjaha, který zahrál svojí hymnu Ganja je lék a Mr. Rolla, ten zase svou píseň věnovanou něžnému pohlaví – Lízátka. Další byl na řadě Afa Rastafa, kterého už jsme také měli možnost několikrát v LMB slyšet. O backing a uvádění se u pultu staral Damalistik, objevil se také francouzský Skandalyze. Vystoupili také Sista Tea a Ajar.  Nálož domácí scény pokračovala vystoupením Zagamuffina aka MC. Zaga z Emergency JBC OneLove station s trochu poupravenými peckami, jako například Milit. Plynulý přechod z domácí na evropskou scénu zařídila Sista Carmen, která je ze Španělska ale žije v Čechách. Ta zahájila svoje vystoupení písní z nového alba United Flavour – Ganja, která ve verzi zpívané převážně bez hudby vyzněla minimálně stejně dobře jako na albu s hostujícím zpěvákem z Caňaman. Dále zazpívala Shake it a ze staršího soudku My Way. Po Carmen již Damalistik vyhlásil prvního zahraničního hosta a připravil pro něj to správné přivítání, celá Lucerna skandovala spolu s Damalistikem „I say Deadly you say Hunta“. Deadly Hunta naběhl na pódium a zahájil skvělou cover verzí písně Sweet Dreams bez hudby s ganja motivem, když nakonec zazpíval:

Sweet dreams are made of these

Who am I to disagree?

Travel the world and the seven seas.

Everybody’s smoking weeeeeed.

Každý pak věděl jak sloku dokončit. Poté již rozjel svůj rychlý Deadly Hunta style. Zahrál písně Rize up, pomalejší Pretty Like Roses a ve stejném stylu pokračoval hitem It’s a Phenomenon na oblíbeném riddimu Protection Riddim z produkce Roots Survival Records Dje Damalistika. Další písní zase zrychlil a zahrál Many Men. Při písni Cry rozezpíval celou Lucernu. Svůj hlas s kadencí samopalu předvedl ještě v hitu Talk Out Loud. Bez hudby zazpíval I Met a Girl, u které vynikl jeho nezaměnitelný hlas v lyričtější poloze. Dále zazněl  Hey Hose a jako poslední zazněla i jungle hitovka Smoke Dog. Poté se již slova ujal Damalistik a uvedl premiéru videoklipu nové pecky z dílny Roots Survival Records, World Citizen od Konshense, který mimochodem již připravuje nové album. Videoklip měl velký úspěch a v několika týdnech bude zveřejněn na serveru youtube.

Po videoklipu přišel na pódium Admirál Kolíbal s poděkováním všem, kteří se aktivně věnují rozvoji reggae scény v Čechách, stejně jako všem kteří podporují a chodí na akce. Pak již nezbývalo nic menšího, než uvést na pódiu holandskou star reggae music Ziggiho Recarda a Herbalize sound systemu, který se staral o backing. Ziggi koncert zahájil peckou pro všechny ganja smokery – Joker Smoker. Hned při prvním rewindu v první písni se mu dostalo bouřlivého přivítání. Navázal novější písní Baddest a Lucerna byla ve varu. Zvolnění přišlo s písní Gonna Leave You na oblíbeném Sugar riddimu, na který nazpíval také svůj dosud asi největší hit, ten přišel ale až o něco později. Na řadu přišel zkrácený Pretender na známém Police in Helicopter riddimu. Při lyrické Mary Lucerna zpívala s ním, ale bouře, kterou způsobil poté, když se ozvaly první tóny Come Around riddimu, byla ohlušující. Holandská hymna pro všechny ganja smokery Blaze It měla očekávaný úspěch a Lucerna si znovu zazpívala. Dále zazněly hity Get Out a nakonec i nejslavnější Need To Tell You This, kterou s ním samozřejmě všichni zpívali také. Tím skončilo vystoupení Ziggiho a plynule s krásným přirovnáním Prahy k Amsterdamu pokračoval Herbalize sound system dubplate session počínaje Legalize It od Petera Toshe.

Po deseti minutách toho nejlepšího z dubplatů opět dorazil na pódium Admirál Kolíbal a uvedl posledního interpreta této velkolepé oslavy s tím, že máme zapomenout na poslední metra a noční tramvaje, protože na pódium dorazí Jahdan Blackamore z USA. I přesto už dost lidí LMB opustilo, přece jen takovýto koncert ve všední den si každý nemůže dovolit absovovat celý až do brzkých ranních hodin. Jahdan Blackamore se svým místy až čistě zvonivým hlasem a pomalejšími songy žačal na hranici hip-hopu a reggae, zpočátku příliš neuchvátil, ale pak už zážitek šel jen nahoru, slyšeli jsme Unification, All Comes Back To One. Jahdan vzešel z hiphopu a na jeho písních je to znát, jedná se ale o příjemnou fůzi těchno příbuzných stylů a naživo předvedl, jak mu to funguje. O zakončení se u pultů postaral Dj Kaya ze Swamp Safari Soundsystem.

Celá akce se mimořádně vydařila, my děkujeme a přejeme portálu jahmusic.net a Admirálu Kolíbalovi všechno nejlepší a hodně sil a především fanoušků, ať se dočkáme další desítky. Také bych chtěl především za sebe, ale doufám, že i za mnoho dalších, poděkovat za tu nezdolnou snahu, pravidelné akce a za všechny ty skvělé interprety, které jsme díky vám mohli slyšet. Děkuji and keep spreading the message !!!

Video ukázky z našeho webu


[Viz příspěvek sledovat Flash videa]


[Viz příspěvek sledovat Flash videa]

Kam směřují aktuální trendy karibské muziky a co v té mediální záplavě stojí za pozornost? Co se událo na domácí i světové reggae scéně za uplynulou dekádu? Je jedno místo na českém webu, které o tom už 10 let aktivně informuje! Portál JahMusic.net se specializuje na karibskou muziku, ale navíc neopomíjí ani chytrý hip hop, tradiční world music i nové fůze. 22. listopadu si proto jeho tým neodpustil k narozeninám uspořádat velký mejdan!

Ten proběhne již tradičně v Lucerna Music Baru, který je v Praze jednou z hlavních základen kvalitní muziky. A tak se místo Šepse dočkáte opravdu kvalitního reggae, jako dává Ziggi Recado z Amsterdamu, Deadly Hunta z Londýna nebo obrovský objev z Brooklynu jménem Jahdan Blakkamoore! Ten byl kdysi členem rapových Boot Camp Click, ale teď už dávno jede 100% uvědomělou reggae hiphop fusion. Jeho album BABYLON NIGHTMARE z loňského prosince mi hraje doma už měsíc pořád dokola, a teď jsem ulítl i na zbrusu nové desce projektu Noble Society, jehož je Jahdan aktivní třetinou! Za pozornost také stojí, že tento vyjímečný zpěvák a rapper získal cenu za nejlepší reggae album na iTunes v letech 2008 i 2009.

Vedle jeho exkluzivní české premiéry a již zmíněného Ziggiho a Deadly Hunty se 22.11. můžete těšit také na set od Sista Carmen z United Flavour, kreolského zpěváka a producenta Skandalyze, francouzských selektorů jménem Damalistik a Bym Love Corner, a v neposlední řadě i mnoha domácích hlasů a selektorů, na které v televizi raději nenarazíte. Tak se nenechte přemlouvat, k dostání jsou i výhodné kombo-vstupenky, s kterýma se dostanete i 4.12. na jamajskou superstar, kterou je Beenie Man. Neznáte? Asi jste ještě nebyli na adrese www.jahmusic.net

UKÁZKY: JAHDAN BLAKKAMOORE (USA)

ZIGGI RECADO (NL)

DEADLY HUNTA (UK)

ZDROJ: TZ Lucerna music bar

Party začínala jako vždy ve 20:00 a o warmup se postaral selector Boldrik a po něm se na připravila kapela The Moon Invaders. Doreen Shaffer se na pódium dostavila krátce po 22:30 a svůj koncert zahájila třemi ska písněmi, následovanými několika reggae peckami. Takto koncert pokračoval až do konce, střídalo se ska, reggae a také několik rocksteady písní. Koncert měl kratší trvání, ale o to byl kvalitnější, každý přece pochopí, že ve svém věku už prostě nemůže hrát 90-ti minutové koncerty. Kapela The Moon Invaders, vybavená především na ska, složená z bicích, basy, elektrické kytary, kláves, dvou vokalistů a s dechovou sekcí složenou z trubky, saxofonu a pozounu. Právě dechovou sekci v reggae peckách mám moc rád, dodává písním další rozměr, který se již dnes moc často neslyší, navíc k jejím hitům jako Sugar Sugar, Why did you leave me, On The Right Track nebo When I Fall In Love, dechy prostě patří. Z ska/rocksteady hitů zazněly například Simmer Down, Can’t You See, You’re Wondering Now, která je příhodná jako poslední píseň a jako taková také zazněla jako druhá píseň přídavku, kterou koncert skončil. Dorren měla velký úspěch a po každé písni se jí dostalo zasloužených bouřlivých ovací.

Po skončení koncertu na hlavní stagi party pokračovala dole, kde hráli Wicked Sound, ke kterým se později přidal MC Steppa Style z Ruska, který svým hlubokým ragga hlasem a rychlostí rozjel velkou show. Po něm se mikrofonu chopil Messenjah, ten zahrál dlouhý set všech svých nejznáměnších songů, např. Pašíci, Ganja Je Lék, Nespěchej, Svobodomyslný lidi. V průběhu se ale ještě jednou vystřídal se Steppa Stylem a jednu píseň si dal za mikrofonem africký zpěvák Fireson z Keňi, který měl vystoupit před dvěma týdny v Plzni, bohužel nemohl dorazit včas, kvůli problémům na letišti. Po této jedné písni opravdu doufám, že se brzy dočkáme jeho samostatného koncertu.

Na Doreen Shaffer do crossu dorazilo až překvapivé množství lidí, sešla se tu kombinace lidí vyznávajících jak ska, tak i reggae, všichni ti hravě zaplnili kapacitu prostoru hlavní stage. Celý večer byl výborně naplánován i proveden a mnoho lidí zůstalo v klubu po půlnoci, i přes to, že se akce konala ve všední den a to především díky nabitému programu na dolní stagi po skončení koncertu.

V době, kdy bubeníci skončili, byla již kapela připravena, dokonce si chvíli počkala, když dali krátký přídavek. Poté již ale začaly Lucernou znít tóny reggae v podání Dub Vision Band. Ti zahájili koncert krátkým mixem mnoha riddimů, ve kterých dominovala především silná dechová sekce. Když Don Carlos nastoupil na pódium, dostalo se mu vřelého a hlasitého přivítání, a když začal zpívat první píseň Natty Dread Have Him Credential křik ještě zesílil. Jeho melodický, výše postavený hlas s roots reggae roztančil prakticky každého, dechová sekce navíc perfektně doplnila zvuk písní oproti starým originálům jako například u Fight Fight. V průběhu koncertu se projevila i dubová nátura backing kapely Dub Vision Band, například u písně Johnny Big Mouth, kdy se Don Carlos na část písně odmlčel, aby dubový zvuk vyniknul. Už v půlce koncertu všem poděkoval, že jsme jeho lidé, protože Jah vytvořil nás a stejně tak vytvořil jeho (Give thanks, yaman, Jah people you know. Your my people because you’re Jah people, Jah created you and he created I see, Jah created us all.) a obešel celý kruhový kraj pódia a podával ruce všem, kteří byli poblíž se slovy požehnání (bless). Poté znovu poděkoval a řekl, že i k těm, kterých se nedotknul, dosáhne duševně (All you I dont touch I still reach). Don Carlos ukázal jak moc chce být blízko svému publiku a jak silně věří v rastafari, předávání energie a vibrace. Všechnu tu energii a lásku co rozdával svým vystoupením dostával plnými doušky zpátky. Poté již uvedl další píseň z nejnovějšího alba Changes nazvanou Rude Boy. Následovala další píseň z nového alba, dedikovaná všem ženám – Favourite Cup. Po této opět vřele děkoval se slovy milujeme vás, ale vězte, že Jah vás miluje víc (We love you, but remember Jah love you more and that’s for sure). Dále jsme slyšeli například písně Holiday s dlouhým sólem na klávesy, nebo Young Girl když nás nechal, abychom si vybrali píseň. Samozřejmě nemohl vynechat písně od legendárních Black Uhuru – zahrál kombinaci General Penitentiary a Guess who’s coming to dinner. Poté se ale rozloučil a zmizel do backstage. I přez ohlušující řev nás nechal chvíli čekat, pak přišel Admirál Kolíbal a společným skandováním já řeknu Don, vy řeknete Carlos jsme si vysloužili přídavek. Po návratu na pódium uvedl a zazpíval svou verzi jamajské lidovky písně od The Abyssians – Satta Masagana. Koncert zakončil písní Just a Passing Glance. O afterparty se pak postaral senegalský Afronomad soundsystem s Burama Badjim.

4. narozeninová party Rádia Ethna se extrémě vydařila, všichni návštěvníci v jejím průběhu hudebně procestovali kus světa a slyšeli velkou plejádu žánrů s reggae a Donem Carlosem v čele. Takže nakonec snad jen, všechno nejlepší Rádiu Ethno !!!

Již hodinu před začátkem koncertu byla Lucerna překvapivě zaplněna, hrál DJ Ecstatic Johnny. Prostorem klubu znělo jak roots reggae, tak i dubplaty od u nás známého a oblíbeného Uceeho, nebo doktora Karyho. Všichni přítomní seděli buď u stolů, nebo postávali v povzdálí stage od sloupů směrem k baru. Jak bývá na koncertech Švihadla zvykem, bylo věkové složení fanoušku velmi různorodé, celkově spíše starší a to především díky délce jejich působení na české reggae scéně. Nyní ale kapela vydala nové album, zmodernizovali, jak některé staré písně, tak samozřejmě i ty nové. Do svých písní zakomponovali především dubové prvky, ale také trochu dancehallu a celkové modernizace zvuku o kterou se postarala především Cocojammin Production v čele s Adamem Lančim aka Mr. Cocomanem.
Deset minut před desátou hodinou nastoupila kapela na pódium, zatím bez svého jamajského zpěváka Vincenta. Koncert zahájili jamajskou lidovou písní Satta Massagana zpívanou vokalistkami ze skupiny G*APPELS. Následovala píseň, která dala název novému albu – Času je málo. Prostor před pódiem byl zaplněn, ne však příliš, proto měl každý dost svého prostoru. Většina diváků znala písně Švihadla dobře a houpajíc se do rytmu reggae si zpívali s nimi. Následovala další píseň z nového alba – Šance s mírně rockovým kytarovým sólem. Další písní sáhli po starší osvědčené Po tobě toužím. V průběhu této písně nastoupil na pódium Vincent a zazpíval svojí verzi, následovala další píseň z nového alba Sligoville na jejíž úvod Vincent apeloval proti drogám, aby všichni zůstali čistí. Na řadu se ještě jednou dostal dívčí vokální kvartet G*APPELS, který po uvedení Vincentem zazpívali svojí píseň. Pak již přišla na řadu Maruška, královna českého reggae, jak ji uvedl Petr Šturma, a zazpívala svojí verzi pohodové písně Boba Marleyho – 3 little birds, a aby náhodou diváci nezačali usínat, navazovali novou a rychlejší píseňí Spiritual and Humbel. Další píseň byla zase ze staršího soudku – Vodopád.

Křest alba Času je málo – Mr. Cocoman a Honza Kalina

Když dozněly poslední tóny, na pódium dorazili Mr. Cocoman (Cocojammin production) s Honzou Kalinou (Sto Zvířat) aby pokřtili novou desku. Ještě před samotným křtem odrecitoval Jan Kalina vtipnou „dedikaci sudičky“ složenou z názvů písní na novém albu. Po samotném křtu zlatým Bacardi rumem a hodu pokřtěné desky mezi lidi koncert pokračoval. Slova se ujal Vincent a uvedl další píseň – Jen tak pro zábavu. Velmi chytlavý text s kapelou po chvíli zpívala celá Lucerna. Další píseň byla také z nového alba – Tak si sáhni. Pokračovali písní Bagharan, což je, jak Vincent vysvětlil, jamajský slangový výraz, když je všechno v pohodě. Set pokračoval v rychlejším rytmu písní Death before dishonour a nezvolnili ani v další písni, která se také nachází na novém albu – Volný pád. Zpomalení přišlo až s písněmi Den je krásnej a Láska se vznáší.  Ke konci koncertu zařadili asi to nejoblíbenější z jejich dřívější tvorby – ska/rocksteady laděné Na Jamajce půl srdce mám i s nově přidaným partem pro Vincenta, Maybe one day, Jamajka rum, Dancehall wild. Samozřejmě nakonec nemohla chybět hymna Zelený list, kterou s nimi opět zpívali snad všichni. Přídavek byl ale na takovémto koncertu nutností a diváci neměli problém si ho vykřičet. Se slovy díků koncert zakončili písní s Oči otevřený.

Celý koncert se velice vydařil, kapela Švihadlo předvedla bezmála dvouhodinové vystoupení nabité nejen novými písněmi, ale také starý klasikami, které znali všichni nazpaměť. Ač jim to trvalo déle než předpokládali, nové album, na které vměstnali celých 15 písní, se jim opravdu povedlo a ukázali, že do starého železa rozhodně nepatří. Po koncertu party pokračovala pod taktovkou Cocojammin, kdy Mr. Cocoman pouštěl exkluzivně písně z dalšího připravovaného reggae alba Sklizeň 2011, jehož křest proběhne 27.9. v klubu Cross. Po půlhodině převážně českých reggae hitů se gramofonů ujal DJ Kaya ze Swamp Safari sound systemu, který jako vždy hrál velmi vytříbenou selekci reggae hitů. To už ale bylo po půlnoci a většina návštěvníků včetně mě klub opustila.

ZDROJ ROZHOVORU: Indies Scope Record http://www.indies.eu/
FOTO: ŠÁRKA VERSIGANOVA / ZVLASTNISTYL

Deska je opravdu „velká“ – obsahuje 14 tracků a víc než 50 minut hudby. Petr Štruma tu znova potvrzuje, že jako skladatel reggae v rodném jazyce stále asi nemá konkurenci, a nechybí také několik „výpovědí“ v Praze žijícího Jamajčana Vincenta Richardse, který je členem Švihadla už víc než 20 let. Opravdovou lahůdkou pak je unikátní mužský sbor složený z nepřehlédnutelných osobností české reggae scény ve složení Kaya, Hroutil, Cocoman a Dr. Kary, který obohatil píseň „Šance“. Tradičními hosty na deskách Švihadla je dívčí vokální kvartet G*APEELS, dechovou sekci nahrál Bharata Rajnošek, perkuse Standa Vít z United Flavour a kdo bude pozorně poslouchat najde na desce i Václava Koubka.

Album ČASU JE MÁLO vznikalo opravdu dlouho a je rozhodně nejpropracovanější a nejmodernější deskou v historii Švihadla a zřejmě i českého reggae. Na pražském křestu Švihadlo vystoupí s tradiční podporou vokalistek z G*APEELS a po mnoha letech také s dechovou sekcí pod vedením Bharaty Rajnoška. Na koncertu zazní nové písně i mnoho hitů z historie kapely, protože Švihadlo chystá víc než dvouhodinový set! Party rozjede DJ Ecstatic Johnny a nebude chybět ani DJ set v podání Coco Jammin – producenta celého alba. Pokud jste Švihadlo dlouho neslyšeli budete se divit, jak teď hraje.

ZDROJ:  TZ Lucerna Music Baru

Páteční příjezd na festival byl pro nás, a jak jsem slyšel,  i pro mnoho dalších českých návštěvníků, ve znamení dopravní zácpy, která se na 10km dálnice hned za Prahou protáhla na neuvěřitelné 3 hodiny. Kvůli této nepříjemnosti jsme nestihli vystoupení Perfecta Giddimani a dorazili až v průběhu vystoupení Lutan Fyah.

Lokalita festivalu, Zlaté Piesky v Bratislavě, je asi nejlepším místem pro festival, které jsem měl možnost navštívit. Jedná se totiž o komplexní rekreační areál s veškerým zázemím. Organizátoři celé toto zázemí využili a samozřejmě přidali, co bylo třeba. Velký areál byl rozdělen na kemp a hlavní prostor, kdy byly rozmístěny stage. Kemp se zázemím (chatky, hospody, záchody, pitná voda, sprchy) byl v místech s mnoha cestami, na kterých se ze začátku snadno ztratíte, obzvlášť když na každém místě kde to jen trochu šlo, byly postavené stany a auta. Hned vedle je pak jezero Zlaté Piesky s krásně čistou vodou, na kterém je dokonce vybudovaný vlek na lakeboarding a možnost zapůjčení šlapadel. Hlavní areál byl ve středu oblasti, veliká main stage se tyčila bokem hned naproti hlavnímu vchodu. Dancehall stage, umístěná ve velkém podlouhlém stanu, nacházející se přes celý areál naproti main stagi a mungos hi-fi stage o kousek dál využívající betonové plochy vedle beachvolleyballoveho hřiště. Nejmenší Balcan & Ska stage, kde bohužel hráli jen djs byla v budově s občerstvením na hraně areálu za main stagí. V areálu se také nacházela Monster fun zone, grafiti and streetart zone a workshop zone.

Main stage byla nejen největší, ale také nejvybavenější, kterou jsem zatím měl možnost vidět. Dva velké LED displeje vedle sebe, na kterých běžely záběry od tří kameramanů, díky tomu mohli dění na pódiu sledovat i lidé ve větší vzdálenosti. Zvuk byl perfektní, stejně tak i osvětlení.

Když jsme dorazili na místo, už byla tma a na pódiu Main stage zrovna zpíval Lutan Fyah. S rasta turbanem na hlavě běhal z jedné strany pódia na druhou a obrovský masiv rozprostírající se až za stan zvukaře s ním mával, křičel a skákal. Zahrál například When Me Rise It, Come Over Live, nebo desetiminutovou verzi písně Afica. Kvůli zpoždění programu nemohl dát přídavek. Po něm se na pódiu začala připravovat The Evolution band backující Gentlemana. I přes celkově neutrální, někdy mírně negativní názory na Gentlemana, které jsem okolo sebe slyšel druhý den, na něm bylo opravdu hodně lidí a měl velký úspěch. Měli jsme možnost slyšet jeho staré známé pecky jako Intoxication, Superior, Runaway nebo Leave Us Alone. Zahrál nám také písně z nejnovějšího alba Diversity ze kterého ale zahrál především pomalejší songy jako Regardless, I Got To Go, Distant Away. Novinkou bylo, že u několika slov, nejčastěji Slovakia, protahoval konce slov do velmi vysokých tónů. Poslední kapelou, která v pátek vystoupila na hlavním pódiu, byli Foreign Beggars, kombinující hip-hop, dubstep a jemu podobný ale rychlejší a dynamičtější grind. V půl druhé pak na Mungos Hifi stagi vystoupil Congo Natty aka Rebel MC, veterán junglu a raggajunglu, je autorem mnoha raggajunglových remixů známých reggae songů jako Police in Helicopter s Top Cat, Under Mi Sensi od Barrigntona Levyho nebo Who Dem od Capletona. Před Mungos Hifi to vřelo a prostor před stagí byl plný, hned vedle ale bylo beach volejbalové hřiště, kde bylo celkem volno a navozovalo to pocit party na pláži.

Druhý den po probuzení nic nenasvědčovalo tomu co teprve přišlo, slunce svítilo, všichni se koupali bylo teplo. Program měl začínat ve 13:00 koncertem Ska Pra Šupiny, na něj jsme bohužel nedorazili, ale podle dostupných informací, již v brzkém odpoledni organizátoři areál evakuovali, kvůli blížící se vichřici s nárazy až okolo 120km/h. Areál musel také být upraven, aby vydržel nárazy větru a předešlo se tak ohrožení na životech a škodám na technice. Z počátku byl tento krok organizátorů těžko pochopitelný, ale jednali s předstihem, aby zajistili bezpečnost všech návštěvníků. Postupem odpoledne a večera se opravdu začal zvedat silný vítr, až později s sebou přinesl bouřkové mraky, které  pak rychle zakryly oblohu nad Bratislavou. Předpokládaná doba znovuotevření areálu se dále posouvala, protože silný vítr nepřestával. Nakonec areál otevřeli krátce po půlnoci a vzniklo tak 9ti hodinové zpoždění v programu, organizátoři se ale nechali slyšet, že všechny hlavní hvězdy druhého dne zahrají a bude se hrát až do rána. Tento slib se jim podařilo splnit, za cenu rozprostření interpretů z main stage na ostatní a odepsání kapely Solid Vibes s Mr. Cocomanem a Dr. Karym.  Když jsem se něco po půl jedné vykopal ze stanu a dorazil do areálu, na main stagi zrovna hráli Looptroop Rockers, hip-hopová skupina měla dost diváků, já ale hip-hopu příliš neholduji, a tak jsem začal prozkoumávat, co se děje na ostatních stagích a dobře jsem udělal. Hned jak jsem dorazil na dancehall stage, okamžitě jsem poznal Generála Levyho, který rozjížděl svojí show s DJem Damalistikem v zádech. Chvíli po tom, co jsem dorazil zazněla snad nejznámější píseň – Professional Ganja Smoker. Dancehall stan byl celkem naplněný, ne však moc, zřejmě hodně lidí o této změně nevědělo. Dále zazněl napříkald song Incredible, známý především ze soundtracku filmu Ali G Indahouse. Na konci si dokonce zavolal na pódium Daddyho Freddyho, který vystupoval před ním, jehož vystoupení jsem nestihl. Společně si ale dali takovou show, na kterou nezapomenu. Daddy Freddy – nejrychlejší MC z roku 89 s Generalem Levym se střídali o jeden mikrofon a trumfovali se v rychlosti, byla to opravdu jízda. V průběhu koncertu Generala Levyho hráli na Mungos Hifi stagi Royal Hifi a Juakali svou dubovou session, bohužel jsem o tom nevěděl a tak nic neslyšel. Poté se ke mně dostala zpráva, že se na vystoupení připravuje Capleton a tak jsem se přesunul ke kamarádům u Main stage. Ano, opravdu se připravovalo vystoupení Capletona, které ale trvalo více jak hodinu, a z repráků se po celou dobu ozvývalo jen microfone check, one two three. Když se ale po hodině konečně začalo, stálo to za to. Capleton naběhl na pódium plný energie, jako by vůbec nebylo okolo třetí ranní a začal nás zásobovat svou pozitivní hudbou. Největší massiv druhého dne mohl slyšet všechny jeho zásadní pecky, Jah Jah City, Who Dem, That Day Will Come, Oh Wah a mnoho dalších. Dostávalo se mu obrovské podpory a kromě ohlušujícího řevu po každé písni massiv pokaždé na Capletonovo „Jah!“ sborně odpovídal „Rastafari“. Dočkali jsme se dokonce i přídavku, který byl ale nanejvýš uspávací. Poté se připravila poslední kapela, novozélandské roots-reggae – Katchafire. Měli sice už o dost mění massiv, vzhledem k tomu, že již byly asi 4 hodiny ráno tak to byl massiv dost velký. Jejich pohodové roots mě už naladilo na spánek , před tím jsme si ale mohli užít písně On The Road Again, Collie Herb Man, Sensimillia.Katchafire zkončili po šesté ranní a většina návštěvníků včetně mě šla spát.

V neděli již bylo zase krásně, jako by vůbec žádná vichřice nebyla, tedy až na několik spadlých větví a množství listí, jako by už byl podzim. Celkově se mi Uprising 2011 moc líbil a ač si někdo může myslet něco jiného, bylo dobře že areál uzavřeli, protože bezpečnost by měla být na prvním místě a nikdo by nechtěl aby se opakovaly události z Ameriky, Belgie nebo Slovenské Pohody. Všechno tedy nakonec dobře dopadlo, jen mi je trochu líto těch, kteří to zaspali nebo dokonce odjeli kvůli mylným informacím o předčasném konci festivalu.

Já jsem se především i z ekonomických důvodů vydal na Reggae Areu do Ústí nad Labem. Program festivalu začínal již ve čtvrtek, my jsme dorazili až na páteční kapely a udělali jsme dobře, protože ve čtvrtek proběhlo několik rychlých, ale vydatných lijáků, kvůli kterým dokonce v pátek neběžela druhá stage. Od příjezdu již nepršelo, a povrch byl až na několik bazénků, kam voda stekla, suchý. Sobotní počasí už bylo krásné a tak si všichni návštěvníci mohli festival naplno užít.

Lokalita na letišti byla vskutku dobře vybraná, v areálu celkem rovný povrch a v dáli obklopující vysoké kopce. Letiště bylo navíc v provozu a tak hned vedle areálu festivalu celé dopoledne startovala letadla, která sice byla celkem slyšet, většinu lidí probudila zvyšující se teplota ve stanu/autě mnohem dřív. Areál byl celkem malý, ale bylo v něm vše potřebné. Vedle hlavní stage byl velký stan s jídlem, pitím, v sobotu i s druhou stagí a fotbálky. Následoval stan s jídlem, tabákem a kuřáckými potřebami, pak čajovna, kubánský stánek s jejich specialitami, stánek s originálním oblečením, třetí stage složená z technařského soundsystému, kde zněla především elektronická hudba – jungle a raggajungle, další stan s pitím, vegetariánský stánek, vinařský stánek s velkým výběrem a sudovým vínem a druhý stánek s oblečením. Jak je zřejmé, výběr jídla i pití byl na rozsah festivalu opravdu velký, k tomu bylo vše za velmi rozumné ceny, které se již na festivalech skoro nevidí.

Co se týká kapel, na hlavní stagi hrály výhradně české reggae kapely, na druhé stagi na vyplnění času, kdy se střídaly kapely na hlavní stagi, účinkovaly punkové a HC kapely. Celý páteční program byl posunut a pozměněn, kvůli vypadnutí druhé stage, kterou ale na sobotní den zprovoznili. První kapelou, kterou jsme stihli byl Kulturní Milan v netradičním složení a asi nejneobvyklejším nástrojem za celý festival – fagot. Bohužel byl tento zajímavý dechový nástroj s hlubokým téměř basovým zvukem velmi slabě slyšet. Při sólu na fagot se musel se zvuk, ztrácející se mezi ostatními nástroji, hledat, někdy ale nebyl slyšet vůbec. Po nich přišla na řadu domácí kapela, která také logicky přilákala největší masiv, Uragan Andrew & Reggae Ortodox. Ti zahráli svoje staré známé pecky – Kořeny, Zakázaná, Afrika. Poté se již okolo půlnoci začala připravovat kapela Zion Squad, která měla hrát mnohem dříve. I na jejich vystoupení zůstalo hodně návštěvníků, zahráli jak svoje songy, tak i instrumentální mix riddimů. Zazněly například songy Journey to the Babylon, To je marihuana, Jungle Lion.

Sobotní den mě probudila výheň, která mi vznikla ve stanu a startující letadla na nedaleké runwayi. Dopoledne se nic moc nedělo, reggae area se pomalu probouzela. První kapela začínala hrát v 12:45, byli to Rastafidli Orkestra. Ti instrumentálně i se zpěvem zahráli jak svoje předělávky známých reggae/ska songů, tak i vlastní produkci. Měli jsme možnost slyšet Helicopter,  Riddim nebo Who For. Poté přišla na řadu menší změna žánru, na pódiu se začali připravovat Aneboafro.  Africké rytmy ethno-acoustic žánru se silnou bubenickou sekcí znělo dobře, myslím však, že z jejich žánru mohli vytěžit více. Byla to ale příjemná změna, hodně návštěvníků je poslouchalo zpovzdálí. Další kapelou na programu byli Noiz of Zion, kombinující reggae a electronicu. Nikdy dřív jsem je neslyšel, ale jejich vystoupení mělo šťávu a citlivě kombinovali zmíněné žánry, tato nezvyklá kombinace místy připomínala dub v trochu rychlejší formě. Zahráli například Reggae, Pátek, Zion. Po nich již začala ladit svoje nástroje roots reggae kapela Jahtec Jammin Job.Jejich vystoupení bylo jedno z nejlepších na festivalu, bohužel je organizátoři zařadili v programu příliš brzo, a proto na ně před pódiem bylo méně lidí než by si zasloužili. I přes brzký čas (16:10) byli první kdo k pódiu přilákal více lidí. Zahráli převzaté písně – Johhny B Good, Satamasagana a samozřejmě i první sólovou píseň nové členky kapely sisty Tess, která bezchybně zazpívala píseň od Claudette Mclean – Give Love Another Try. Z vlastní tvorby zahráli Freedom Street, Děti nebo I Wanna See You Livin in My House. Dub Artillery, kteří nastoupili na pódium po nich, udrželi laťku vysoko a svým lehce plynoucím rytmickým reggae na hraně s dubem roztancovali postupně rostoucí masiv. Zahráli například Drum Song,  Stick Together, Hovno, Ashes Of Phoenix. Další kapelou na programu byl Riddimshot & the All Stars. Nejznámější  česká backing band si pozvala mnoho hostů, bohužel jejich kvalita ne vždy odpovídala kvalitě kapely. Prvním hostem byl mladý zpěvák s dready, který se velmi viditelně snažil napodobit vystupování jamajských hvězd, to mu šlo celkem dobře (i když v kontrastu k jeho věku a umu to občas vypadalo úsměvně), horší to bylo s jeho zpěvem, jeho písně měly spád ale on sám je příliš nestíhal a občas zpíval falešně. Do budoucna nadějný, musí na sobě ale zapracovat. Poté na pódium přišly zpěvačky Asheema a Anna Maria, které často vystupují jako vokalistky. S Riddimshotem si ale zazpívali několik svých písní a nutno podotknout, že ze všech hostů byly rozhodně nejlepší. Po nich přišel na pódium jistý Ajar, o kterém jsem nikdy neslyšel. Bohužel i on zpíval často falešně a jeho vystoupení jsem si proto moc neužil. Posledním hostem byl AfaRastafa z Jihlavy, ten podal dobrý výkon. Díky jeho hlubokému raggamuffin hlasu mají písně spád a tu správnou atmosféru, k tomu navíc umí i vyšší malebnější polohu. V programu byl vlastně jediný, kdo hrál dancehall. Slyšeli jsme například Free Up Da General, Babylon Burnin, One Musica. Předposlední kapelou byla Sultan Soliman, ostravská ska-reggae kapela. Balancujíc mezi reggae, rocksteady a ska zahráli Rainbow, Teddy, Na Dva. Vynikali především instrumentální kompozicí písní a dynamickými přechody mezi spřízněnými žánry. Posledním byla parta Homebwoyrasta. Svojí pohodovou pomalu plynoucí hudbou krásně zakončili sobotní program. Zazněly písně Dreadlocks, Live in Peace, Get Up And Go. Co se týká punku a HC, na druhé stagi v sobotu zahráli Tryskáči, Družba, BOB, Močoví khameni.

5. ročník festivalu Reggae Area se vydařil, bohužel návštěvnost snížily čtvrteční a páteční náhlé deště a i přes to, že v sobotu již bylo krásně, moc dalších lidí nedorazilo. Proto doufám, že těch několik stovek lidí co dorazilo, udrží tento domácký festival v krásné lokaci nad vodou a organizátoři maha4all nebudou nuceni zrušit poslední reggae festival v Čechách.

Valeč, malebné barokní městečko se zámkem, zhruba na půli cesty mezi Prahou a Karlovými Vary, perfektní místo pro konání open-air festivalu. Největší překážkou účasti byly omezené způsoby dopravy na místo, které organizátoři řešili různými způsoby, tím nejvýraznějším byl určitě Povaleč bus, který na internetových stránkách zaregistrované účastníky dovezl z Prahy rovnou do Valče a poslední den festivalu zase zpět. Do Valče se mohlo také jet vlakem s 5km cestou pěšky, nebo autobusem který jezdí 2x denně. Nejlepší pozici měli však všichni, kteří dorazili autem i z toho důvodu, že na Povalči nebyly, jako na větších festivalech, rozděleny prostory pro parkování a stanování.

Stage na Povalči byly rozděleny stejně jako v minulých letech na Áčko, Béčko, Céčko a Déčko, z nichž první dvě jmenované byly na bližší straně od příjezdu a ty druhé dvě se nacházely cestou lesem do sadů sousedících se zámeckými zahradami. V sadech byl druhý kemp, kde se ale pouze stanovalo, auta tam kvůli zabahněné polní cestě nesměla. Stanování v sadech bylo klidné, plné všudypřítomného hmyzu a výjimkou nebylo ani menší stádo asi 7 ovcí procházející se mezi stany a několik psů, kteří se je snažili trochu prohnat. Podle denní(noční) doby jsme v sadech mohli slyšet koncerty kapel nebo divadlo z Céčka a později reggae hrající na Déčku u čajovny. Kemp + parkoviště u Áčka se nacházely v mírném kopci, za to ve dne s pěkným výhledem na přírodu a skoro nonstop elektronickou hudbou hrající z Béčka. Areál byl po deštích z předchozích dnů trochu podmáčený, ale nestalo se z něj šílené bahniště jako při loňském ročníku. V horším stavu byla ale cesta mezi hlavní částí areálu a sadem, ta se totiž stačila rozbahnit velice rychle díky množství proudících lidí a v blízkém okolí se vytvářely nové cesty ve snaze vyhnout se bahenní lázni, později byla dokonce otevřena cesta přes kraj zámecké zahrady, i ta se ale o chvíli později rozbahnila a byla na tom stejně jako ta hlavní. Počasí celkově vydrželo až do soboty, v neděli dopoledne začalo znovu pršet.

Hudebně byl festival opět multikulturní a v programu se vyskytovaly převážně české kapely a DJs. První den byl největším lákadlem koncert pražské kapely Bug’n’Bub, která svým progressive reggae s prvky dubu, latina a dalších stylů baví fanoušky po celé ČR. Hlavním tahounem kapely je zpěvák General Kryshpeen, díky jeho mnoha polohám hlasu je každý song různorodý a zábavný. Na Povalči nám kapela zahrála songy z alba Journey to Babylon, např. Easy, Confessions nebo stejnojmennou Journey to Babylon. Zazněly také nějaké novější tracky jako No Bother, Bushfire, Love the Life. Dále na Áčku zahráli elektroničtí The Tchendos, experimentální hip-hop WWW nebo black-electronica LUS3. Na Béčku první den zněl především d’n’b v podání Babe LN, Sthanty, WBWOYe ale také stále více se prosazující dubstep od DJe ANS. Na Céčku probíhala divadelní představení a koncerty například také mužský vokální sbor Vagyny dy Praga. Déčko hrálo po celý festival v rytmech reggae a dubu, zahráli tu například Peeni Walli nebo RastaPasta.

V sobotu byl opět nabitý program na Áčku začínající od 13:00. Zahájila ho Karolína Kamberská, jejíž vystoupení mě nijak nenadchlo, hrála na kytaru s občasně falešným zpěvem a nepříliš zajímavými texty. Po ní ale nastoupili na pódium El Gaučo, world music-ska, kteří se svou početnou dechovou sekcí trochu rozhýbali ještě ospalé povaleče a přilákali k Áčku více lidí. Prostor před stagí se začal plnit, až v okamžiku, kdy se na své vystoupení začal připravovat Záviš. Tento pravidelný účastník Povaleče vystupující jen s akustickou kytarou, svým hlasem a chytlavými texty z žánru pornofolku je velmi oblíbený a na Povalči má své publikum. Zahrál například Chcanky nebo asi nejoblíbenější píseň Už je to tak, ze které všichni znali především refrén. Po Závišovi přišla na řadu reggae-pop kapela The Spankers, ti naplnili a rozeskákali prostor u Áčka. Frontmanka kapely, Tereza Krippnerová s čistě znějícím medovým hlasem a dechová sekce s přesahem do ska, zajistily skvělý zvuk. Zazněly písničky Superman, Ready To Die, U La La nebo You Fuckin With My Mind. Po nich přišla na řadu Pražská parta The Goodfellas, hrající acoustic-rock a The Navigators s jejich soul-popem. Dalším pravidelným účastníkem festivalu Povaleč je kapela Basta Fidel, ti standardně podali skvělý výkon. Zahráli vyvážený mix písní z obou alb a měli jsme možnost slyšet jak klasické ska hity Letí, Bloody Mary, Střela, tak i přesahy do dalších žánrů z nového alba FU – d‘n’b pecku Druk’n’Bass, do rocksteady laděnou píseň Lída nebo reggae song No Fear. I přes každoroční účast Basta Fidel má pokaždé početné publikum, které se ještě zvětšuje. Po multižánrovém mixu s dominujícím ska přišla na pódium Áčka tvrdší kapela, punk-rockoví Pipes and Pints. Uprostřed kotle se při punkovějších songách pogovalo a dokonce jednou udělali i circle pit, který ale moc dlouho nevydržel. V jejich řadách hrající dudák vytváří nezaměnitelný zvuk ve svém žánru. Zahráli songy Heaven and Hell, Pipes and Pits, City By The Sea. Po nich hráli ještě Le Pneumatiq, Chaotic a Dreadrot. My jsme se ale přesunuli na Céčko na koncert Karlovarské kapely Shoe Cut. Cestou okolo Béčka jsem si akorát ověřil, že tam hráli skoro celý den jen breakbeat. Na Shoe Cut se snadno rozpoznatelným hlasem frontmana Pavla Krugera a hrou na příčnou flétnu, přišlo relativně dost lidí, především karlovarských fanoušků. Zahráli například Open Eyes, Invisible Contact, Shoe Cut.

Třetí den festivalu pršelo celé dopoledne a kemp v sadech i parkoviště u Áčka prořídli, protože hodně návštěvníků (včetně mě) muselo do práce a počasí je odradilo. Naštěstí pro všechny, kteří na festivalu zůstali, odpoledne již nepršelo. Největším tahákem posledního dne byla bezesporu kapela Dub Artillery.

Celkově se 6. ročník festival Povaleč velice vydařil, počasí se při porovnání s předpovědí vlastně vydařilo a v průběhu festivalu pršelo jen poslední den dopoledne. Celý byl ale opět na podmáčeném povrchu, což ale nikomu nevadilo a myslím, že si ho všichni do sytosti užili, kapely podaly výborné výkony a organizátoři to také zvládli skvěle.